O knize Žijte ve své zahradě

O pořadu pana Ferdinanda Lefflera jsem už psala a protože se mi líbilo nakukovat do krásných zahrad, objevila se na Vánoce pod naším stromečkem i jeho půvabná kniha. Jmenuje se Žijte ve své zahradě. A v tomto textu se chci podělit o své postřehy a o to, proč mám tuto knížku ráda. Třeba si podle toho zhodnotíte, jestli by měla nějaký smysl i pro vás.

Začnu trochu obšírněji. Když jsme se s manželem vzali, dostali jsme od kolegů z práce krásný svatební dar. Obrovskou těžkou knihu plnou obrázků architektonicky krásných domů z celého světa. Ta kniha neobsahovala moc textu a rozhodně nebyla praktickou příručkou do života, protože znázorněné domy stály neskutečné částky. Přesto jsme jí pořád listovali. Ujasňovali jsme si na ní, že budeme jednou v době chtít hodně oken. Že se nám líbí výhledy do zeleně. Některé zajímavě použité přírodní materiály. Nechali jsme na sebe jen prostě ty krásné fotky působit. Knížka nás hodně inspirovala pro náš vlastní projekt domu, který oproti těm v knížce stál jen nepatrnou částku. Jsme rádi, že jsme ji měli. A podobné to bude s knihou pana Lefflera.

Kniha je plná krásných fotografií z několika zahrad. Z velkých zahrad, drahých zahrad, střešních zahrad a teras. Já vím, že cenově jsou ty zahrady někde jinde, než si můžu dovolit. Venkovní kuchyně, jezera a přírodní koupaliště, velké terasy, krásné šlapáky, opravdové materiály, umělecké předměty, vodní prvky, zídky, vysoké záhony, venkovní postel, zajímavá odpočívací místa... na to náš rozpočet nestačí. Ne, aby byly v takové hezké podobě. Ale jsou krásnou inspirací, nutí mne nad zahradou přemýšlet.

Pokud čekáte, že tato kniha o zahradách pojednává primárně o rostlinách, nejspíš byste byli zklamaní. O rostlinách jako takových jsou tam tak všehovšudy čtyři stránky. Ne, o nich ta kniha není. I když jsou vidět na každé stránce - ať již šalvěje, kontryhely, úrazníky, mateřídouška, břízy, traviny, měsíční jahody, zelenina nebo čechravy, většinou nepojmenovány - o nich není. Tahle kniha je právě o konceptu všeho ostatního. Jaké zvolit ploty, zástěny, kam dát lavice a z čeho? O jakých vodních prvcích přemýšlet, co dokážou zídky, místo pro ohniště? Jaké mohou být v zahradě cesty, jak působí vysoké záhony, že je třeba myslet i na sušák na prádlo? Co altány, venkovní postele, křesílka, schovky a dětské hrací prvky? Co dokáže umění v zahradě a jaké volit materiály? Tak právě na takové otázky zodpovídá.

Tak jako se mi zamlouval komentář pana Lefflera v jeho pořadu, stejně se mi zamlouval text v jeho knize. Dobře se mi četl. Líbí se mi, jak o zahradách přemýšlí, jaké otázky si klade. Líbí se mi jeho názory a postřehy. Pokud se vám líbilo, o čem mluvil v pořadu, bude se vám líbit, o čem psal. Dokážu si představit, že si jeho knihu budu číst stále a stále každý rok. Však už teď jsem se ke spoustě pasáží vracela.

Co jsem ráda, že díky knížce teď vím? Co jsme si z ní s manželem vzali, i když už máme většinu zahrady zařízenou? Především postřehy k těm těm neživým zahradním záležitostem, které ještě tolik dořešené nemáme. A o kterých vlastně ta kniha je:

• Nikdy nebude působit dobře, pokud si materiál hraje na jiný, než opravdu je. Škrtáme plán na betonovou dlažbu pro stání pro auto, která by se tvářila jako bílé kostičky. Stejně by se nehodila ke gabionu, který jsme vyskládali z kamenů z pozemku. Místo toho přemýšlíme o opravdové kamenné dlažbě, nebo přiznaném hezkém betonu, nebo mlatovém povrchu.
• Kdyby nás někdy na zahradě obtěžoval v nějakém místě pravidelný hluk, lze k odpočívacímu místu zabudovat nějaký vodní spád - šplouchání vody je také hlučné, ale působí na člověka uklidňujícím dojmem.
• Naše malá zahrada nejspíš bude vždycky působit roztříštěně. Je to i kvůli různorodým dřevěným prvkům - některé jsou ponechané bez nátěru, jiné musely být natřené a navíc různými odstíny, které se namanuly. Kdybychom přiznali dřevo takové, jaké je, působila by zahrada lépe. To už samozřejmě měnit nijak nebudeme, jaké jsme měli možnosti, takové byly, ale je dobré to prostě vědět. 
• Potvrdilo se mi, že zahradám sluší dobře vedené cestičky a záhony s květinami. Je dobře, že do předzahrádky plánuji právě takovou cestičku namísto trávníkové plochy.
• Vhodně zvolené dřevníky zahradě sluší. Jsem ráda, že dva takové máme a na správných místech.
• Schovky, různá posezení, zákoutí - dodávají zahradě atmosféru a jsem ráda, že jsme jich zařadili tolik, i když mám prostor malý.
• Zahradu můžu zútulnit pomocí textilu a doplňků - např. polštáře.
• Vícekmenné stromy dělají se zahradou divy, nemusím se jich bát.

Více o knize:

http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/popularne-naucna/zijte-ve-sve-zahrade-1388