Kdy a jak ostříhat okrasnou šalvěj hajní?

Tak tohle je přesně ta informace, kterou hledáte jen jednou jedinkrát a pak už ji víte. A ještě se divíte, jak to, že se na to někdo může ptát. Vždyť je to jasné a samozřejmé. Stoprocentně se budu i já další roky suverénně tvářit, jak jsem hned jako zkušená zahradnice věděla, co s tou šalvějí mám dělat. A tak tu raději mám tento příspěvek, aby mi připomenul, že všechno se člověk musí naučit postupně a jsou chvíle, kdy prostě neví, co s tou kytkou má dělat.

Šalvěj hajní (Salvia nemorosa "Amethyst") mám poprvé a je to láska na první pohled. 

Přesně toto byl příklad stříhání okrasné šalvěje hajní (Salvia nemorosa "Amethyst"). Sázela jsem ji teprve loni na jaře a docela jsem si tuhle trvalku zamilovala. Krásně a dlouho kvete, láká včely a motýly a roste docela vzpřímeně, takže se hodí i do užších míst, kde je potřeba procházet. No a dobře snáší místní dlouhá sucha.
Teď v březnu vypadaly seschlé části okrasné šalvěje po zimě nějak takhle:

A já najednou nevěděla, jak je vlastně mám stříhat. Přecejen, jejich kulinářská příbuzná (Salvia officinalis "Culinaria") je totiž zelená celou zimu a prakticky se ani nestříhá. Ale tyto okrasné šalvěje jsou očividně v zimě hnědé a seschlé. Mám je střihnout až u země s tím, že obrůstají znovu? Nebo obrostou ze starších výhonů jako perovskie a musím jim nějakou hmotu dřeva nechat?

Články na internetu probíraly jen, jak stříhat okrasnou šalvěj ještě v sezoně, aby znovu kvetla (remontovala), ale o tom, co s nimi na jaře nebyla ani zmínka. Asi to všichni vědí. Ono by stačilo prostě jen počkat a podívat se, jestli rostlina obrůstá ze země nebo z výhonů... jenže já se mezi kojením miminka dostanu na zahradu jen po malých chvilkách a když chci něco udělat, připravit, musím využít chvíli, jakou mám. 

Nakonec jsem v jedné diskuzi od jedné milé paní zjistila, jak to s těmi okrasnými šalvějemi hajními je. Prostě vyrůstají vždycky znovu ze země a tedy staré stvoly je možné všechny dát pryč. Tak, a už to vím. Příští rok nasadím mezi šalvěje narcisky a krokusy, protože jim nic nebude stínit a využijí prostoru, než začnou růst šalvěje. A stříhat je budu brzy, aby byly ty krokusy na jaře zavčas vidět.

Trávník z římského heřmánku – do třetice všeho dobrého

Třeba už to teď opravdu vyjde. Jsem věčný optimista. Trávníky, které se nemusí sekat, mne před lety úplně dostaly (psala jsem o nich: Bezúdržbová trávníková předzahrádka). Najdříve jsem experimentovala s úrazníkem, nicméně jeho pěstování tady na suchém horkém svahu jsem musela vzdát (Úrazníku, vzdávám to.). Chvíli trvalo, než jsem tedy začala experimentovat s rostlinkou Rmen římský (Chamaemelum nobile)... 

Kdeže je ten trávník? No, zatím si musím pěkně dlouho počkat, rostlinek bylo jen pár... na víc jsem neměla finance (a jako těhotná ani sílu je sázet). Jednou snad ty krokusy budou vykukovat právě ze zelené ploch, která se nemusí kosit.

První pokusy vypadaly slibně, šla jsem na to od semínek. Vysévala v květnu a pak každý den pečlivě zalévala (bylo tady sucho). Trochu neochotně začal nakonec heřmánek rašit a za chvíli udělal ten pěkný zelený koberec. Chůze naboso po něm byla úžasná, ráj pro chodidla a krásná vůně (Rok péče o naše (přírodní) trávníky). Radovala jsem se z úspěchu, heřmánek římský dokonce i půvabně kvetl. No ale pak se začal vytahovat a vytahovat. Místo trávníku mi tam rašila heřmánková louka a tak jsem se pustila do zkracování, nejlépe to šlo nůžkami. Aby se zahustil, aby byl víc "trávníkový". Úspěchy jsem měla, ale pak přišlo sucho a zalívání toho sestříhaného trávníku z římského heřmánku mi dávalo zabrat. Nakonec jsem jej nechala vyrůst na podzim opět v krásně kvetoucí záhon a upustila od nízké zelené plochy. Po zimě potom vypadal dost zbídačeně a tak všelijak. 

Nepřipomíná vám ta péče něco? Já tedy získala víc než silný pocit, že s tou představou trávníku, který se nemusí kosit a o který se téměř nemusím starat, jsem se silně odchýlila od plánu. Vlastně jsem se o ten trávník z římského heřmánku starala skoro stejně, ne-li složitěji, jako o trávník klasický. Trochu se to minulo účinkem. A tak jsem se opět ponořila do různých článků a textů a hledala, kde jsem tedy udělala chybu...

Vypadá to, že jsem prostě jen vsadila na "špatnou" odrůdu. Zhlédla jsem se totiž v obrázcích již zapěstovaných krásných zelených plochách, na které se využívá vyšlechtěný Chamaemelum nobile Treneague. To "treneague" je tam podstatné. Vyšlechtěná nízká odrůda nejspíš nepokvete, ale bude dělat, co chci, tj. vydrží sešplapávání a vytvoří nízký zelený porost. Sazenice této odrůdy u nás prodává asi zatím jen prodejce http://www.zivebylinky.cz/.

A pak v momentě, kdy jsme dělali terasu, přišla ta správná chvíle pro experimentování. S manželem jsme se rozhodli zvětšit plochu terasy na úkor "trávníku". Terasa je vyvýšená a plně na jih, trávník, co tam byl, byl po většinu roku hnědý, spálený a ošklivý. I když jsme jej zalévali, tak to moc nedával. Po zvětšení terasy zbyly pro zeleň takové nekositelné malé různé plochy a přesně na to jsem vycítila přiležitost. "Vyzkoušíme ten opravdový nízký heřmánek!" Na podzim jsem tedy nakoupila deset pokusných sazenic a s vypětím (narůstající těhotenské břicho už bylo znát a limitovalo mne ve všem na zahradě) je zasadila do celkem vysoké vrstvy kompostu. Ten kompost je tam nutný, protože římský heřmánek má rád půdy bohaté na humus. A také dostatek vláhy, ke kterému mu vrstva humusu pomůže. Je jasné, že v létě jej budeme muset čas od času zalít, ale to bychom trávník museli taky.

První pokusná plocha osázena pár sazenicemi. Bude z toho minitrávník s šlapáky? Přežije zimu? Budu moct na jaře dosázet další? Takové dotazy jsem si kladla, když jsem heřmánky sázela.

Prostor mezi sazenicemi jsem zasypala štěpkou, aby nevysychal a do mezer jsem vsadila cibulky krokusů, které jsme vykopali při stavbě terasy. Snad budou vždy na jaře dobře heřmánkem prorůstat.

No, zatím můžu konstatovat, že zimu heřmánek přežil. Držte mi palce, ať zvládne i léto a postupně se začne rozšiřovat a zarůstat do sebe. Třeba mi to konečně s tou zelenou nekosenou plochou opravdu vyjde. Už se těším, jak bude voňavá.

(Doplnění po letech: Trávník z římského heřmánku je parádní, mám z něj velikou radost a dokupuji spoustu dalších rostlin na další místa na zahradě. Kupuji je v obchodě Živé bylinky: https://www.zivebylinky.cz/anglicky-vytrvaly-hermanek-chamaemelum-nobile-treneague/ a když je zrovna vyprodaný, tak je beru z Polska od Szkółka Roślin "Magda": https://www.rosliny-magda.pl/product-pol-3016-Rumian-szlachetny-Treneague-Chamaemelum-nobile-9.html a mám s nimi dobrou zkušenost)

Březen – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v březnu?

• Dělají vám doma radost kupované hyacinty, prvosenky nebo narcisky? Můžete si je zasadit do zahrady pod listnaté stromy, kde příští rok možná některé znovu vykvetou. (O rychlených kvtinách v květináči.)
• Již můžete vyhlížet ptáky vracející se z teplých krajů: vlaštovky, čápy, jiřičky, husy, skřivany či špačky a drozdy. Březen je také vhodná doba pro umístění případné ptačí budky, nebo umístění hnízda pro vlaštovky.
• S fotoaparátem můžete na zahradě hledat první letošní posly jara – sněženky, bledule, krokusy, "kočičky" na kvetoucích vrbách či nenápadné žluté kvítky dřínů. Pokud při tom náhodou najdete i vysíleného čmeláka, máte mu prý zkusit dát cukr.

• Často již lze sázet kerblík, šalvěj, tymián, špenát, ředkvičky, cibule, salát, pažitku či červenou řepu. Ale také jetel či vlčí bob na zelené hnojení stromů. A když už jste u toho hnojení, je vhodná doba pro rozhození vyzrálého kompostu. (Co set a sázet?)
• Chybí vám stromek či keř v zahradě? Teď je ještě lze sázet, byť podzimní sázení  je lepší. 
• Ke konci března již můžete vyhlížet také první motýly – žluťásky.
• Březen je doba, kdy už milovníci zeleniny za okny hýčkají malé rostlinky a předpěstovávají ze semen rajčata, celery, papriky a postupně i další zeleinu.
• Pokud opravdu chcete a potřebujete stříhat či řezat stromky či keře, v březnu se ve dnech, kdy nemrzne a nefouká vítr, stromy stříhají. Ale stříhejte jen, když opravdu víte, co děláte a proč to děláte.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?