neděle 28. dubna 2019

Vysněná zahrada v průběhu celého roku

Každou zimu se ráda dívám na fotky naší zahrady. To, jak se v průběhu roku mění, co kvete, co se barví. Vzpomínám, jak v danou chvíli zahrada voní. Trošku mi v těch fotkách ale chybělo třeba to, jak se rostliny hýbou ve větru a zpěv ptáků či jak je naopak zahrada v zimě úplně klidná a tichá.
Tohle všechno byl takový impuls pro to, abych vybíhala po chvilkách v roce 2018 na zahradu a zkoušela amatérsky zahradu natáčet. Jen tak, bez stativu, obvykle dost narychlo. Video, které z tohoto pokusu nakonec vzniklo, má 11 minut. Je roztřesené, místy rozklepané, lehce rozmazané. V zahradě je vidět různé materiály pro přípravu terasy, lešení, neuklizené věci... až jsem si nejdřív říkala, jestli si jej nemám radši nechat jen pro sebe. 
Nenechávám. Dávám jej na blog mimo jiné i proto, že mi říkáte, že naživo (ano, potkávám vás, čtenáře, někdy právě i naživo a vždycky je to kouzelné setkání) je naše zahrada vlastně docela malinká. Z fotek rozhodně vypadá pro nezasvěceného člověka větší. Tak třeba vám video ukáže naši zahradu zase trochu z jiného úhlu. Nicméně, youtuber se ze mne určitě nestane, nějak na to video nemám moc vlohy :-) 


Fotografie zahrady z různých let, seřazené podle měsíců, jsem taky dala dohromady. Původně jsem si takovou sbírku zkoušela tvořit na Pinterestu. Nicméně tam by ji nemohli vidět ti, kteří nemají účet. A tak putovaly fotky jednoduše o alb do online služby a postupně k nim přidávám popisky. Koukněte, jak dokáže být taková přírodní zahrada po celý rok krásná a zajímavá a pestrá:


Galerii fotografií naší zahrady najdete na adrese: https://www.zonerama.com/Vysnenazahrada/716550


Hudba pro video pochází ze stránky: https://www.bensound.com/royalty-free-music/cinematic, autorem je Benjamin Tissot.

středa 17. dubna 2019

Mravenci na stromech

POZOR, POZOR! Aktualizace! Lepové pásy na stromy jsou rizikem pro malé ptáky a netopýry a jejich používání už je velmi omezené, jen výrobci o tom leckdy "zapomínají" informovat. Už o tom riziku vím a zkouším místo nebezpečných lepů dávat hlístice proti mravencům, viz můj článek http://www.vysnenazahrada.cz/2024/04/jak-na-mravence-na-stromech-verze-rok.html

Původní článek: Když jsem poprvé v zahradě viděla mravence, jak lezou v řadě za sebou na ovocné stromy, přišlo mi to vtipné. Byla to taková roztomilá dálnice po kmenu, dělali jsme si z toho legraci. Až nám ale odešla první hrušeň Dicolor (Co se nepovedlo...), tak už nám ti mravenci tolik legrační nepřišli. Zjistili jsme totiž, že jsou to schopní pěstitelé mšic. Pečlivě si je odchovají a pak je jednu po druhé roznášejí na ovocné stromy a keře a přemisťují právě podle toho, kde mají mšice potravu. Dělají to v době, kdy mšice ještě nelétají.
Jakmile se pak někdo k jejich mšicím třeba jen přiblíží (slunéčko sedmitečné například), braní je, jak jen mohou. Pustili se i do mě, když jsem zkusila na jejich mšice třeba jen chytnout. Nenechají žádné přirozené predátory, aby ty populace mšic alespoň trochu zredukovali...  od té doby, co jsme to zjistili, už bereme mravence na stromech vážně a snažíme se jim přístup na strom zamezit.

Co se obvykle radí na internetu na ekologické odehnání mravenců? Následující tipy:
  • omotat kmínek stromu provázkem s aromatickými bylinkami a rostlinami. Často se uvádí: máta, šalvěj, hřebíček, skořicové rolky, levandule, pelyněk. Někdy to nezabírá, někdy ano. Ovázání je nutné občas obnovovat. Nezapomínejte také na kůly s úvazem, že kterých mohou mravenci na strom také přecházet. Každopádně u nás to absolutně nezabíralo, mravenci si vesele lezli dál, bylinky nebylinky.
  • umíchat blátíčko z jílu, oleje a sypkého koření (paprika, skořice, mletý hřebíček, pepř) a pomazat jím kolem dokola kousek kmenu. Nevýhodou je nutnost obnovy "nátěru" po dešti. 
  • ke keřům lze na zem rozsypat rozdrcenou školní křídu a opět také pepř, hřebíček, skořici. U nás jsme sypali celé skořicové sáčky a na mravence to vůbec nepůsobilo, bohužel. Škoda té skořice.
  • keře lze mulčovat listy máty, kterých obvykle bývá hodně (máta se velmi rozrůstá), takže o ně není nouze,
  • v nouzi by měla pomoct i stará zubní pasta či nepoužívaná voňavka, nebo zapravit při sázení do půdy větší množství kávové sedliny,
Vše směřuje k tomu, aby mravenci ztratili stopu na stromy a nešli na ně. Třeba u nás jim ale tyhle vůně v podstatě vůbec nevadily. Touha po pěstování mšic a jejich sladké šťávě prostě byla asi silnější. Navíc jsme na zahradě měli dříve spousty a spousty mravenišť, možná o ty stromy bojovali i mezi sebou.

Museli jsme přejít na silnější zbraně, abychom ochránili naše ovocné stromy. Našli jsme si lepové pásy na stromy od Biocontu a koupili je, že s nimi stromy obalíme. Na pár let se z toho stala každoroční, hrozně nepříjemná činnost. Doteď jsem nepochopila, jak si výrobce představoval, že asi lidi ty pásy na stromy dávají... pásy nebylo za co chytnout, ruce jsem měla upatlané lepem, ať jsem se snažila, jak jsem se snažila. Umývala jsem to z nich hodiny. V rukavicích ty pásy na stromy namotat moc nešly, nehledě na to, že se tím rukavice vlastně zničily. Bylo to každoroční peklo ty stromky omotat.
Kamarádka mi poradila, ať si jen koupím lepidlo na mravence v kelímku a nanesu přímo na kůru stromů, je to jednoduché. Jenže dědeček mne od toho odrazoval: "Ne tu kůru prostě žádná chemie přijít nesmí, ten strom to všechno vstřebá a máš to pak v tom ovoci...". Nikdy těmhle chemickým věcem nevěřil a byl dost opatrný. A já raději taky. I když jsem měla kelímek s lepidlem koupený, nějak jsem se nerozhoupala jej nakonec použít a opět pracně omotávala kmeny těmi lepovými pásy, jen aby nešlo to lepidlo přímo na kůru. Až do letošního roku.

Na eshopu Biocontu jsem místo těch obvyklých lepových pásů našla Vermiflix – lepidlo ve spreji. Nic světoborného, prostě lepidlo jako to v kelímku, akorát jsem k němu dostala od kamarádky i dobrý tip. Namotat si na kmen stromu kus pečicího papíru, ovázat v klidu provázky, aby to drželo, a pak nastříkat sprejem to lepidlo. A tak mi skončilo trápení s omotáváním stromů. Teď je to celkem rychlé. Pásy musím dělat trochu větší, protože to lepidlo ve spreji je takové tekutější a stéká dolů. Jistě by to stejně šlo dělat i s tím lepidlem v kelímku, prostě natřít tu vrstvu pečicího papíru tím.

Ochrana stromů proti mravencům.
Ještě raději dodám, že mravenci umí být pro zahradu i užiteční. Jsou takovou úklidovou četou na zahradě, uklízí mrtvé živočichy, semena, spadaná jablka či jiné ovoce, provzdušňují půdu systémem chodeb, žerou škůdce (např. housenky, které požírají zeleninu). Proto jim přístup na stromy omezuji, ale nesnažím se je v zahradě ničit. Zas tak moc jich tam nemáme, že by byla narušená ekologická rovnováha a škodili by plošně našim rostlinám.

A co vy? Jak řešíte mravence, kteří na stromy roznášejí mšice? Co se vám osvědčilo?

neděle 7. dubna 2019

Náš milý pýr a mulčování štěpkou

Myslím, že každý zahradník má na zahradě ten "svůj" plevel. Neodbytného spolubydlícího, který je tam prostě pořád. Při každém pletí se více a více poznávají. Po pár letech už zahradník ví, na jakých místech se plevel objeví, v jakou dobu. Taky kdy povyroste natolik, že je už hodně obtížné jej plet. Pozná, jak vypadají mladé výhonky, jak dospělé rostliny, kterým směrem se při rozšiřování vydává. Kteří živočichové jej mají rádi, jestli je jedlý, jak voní...

Vpravo je ten NÁŠ plevel, důvěrné známý, v naší zahradě je prostě jako doma.
Ten "náš" plevel je pýr plazivý (Elytrigia repens). Vlastně tu hojně byl už v době, kdy jsme pozemek kupovali, prostě tady byl vždycky doma. Za ty roky už ho důvěrně známe. Má plazivé oddenky kousek pod povrchem, kterými se rychle šíří. Krásně "spravuje" zhutněnou a rozježděnou půdu, mají jej rády žížaly a je jisté, že zrovna v jeho blízkosti na spoustu z nich narazíme. Zelené špičky vyrůstají z oddenků už v tajícím sněhu a mají takovou sílu, že sousedům protrhaly folie proti plevelu, které měli. Často se mi plazí a rozšiřuje kolem kamenů a pod nimi a to je teprve boj jej odtud dostat. O jeho listy si člověk při pletí kolikrát pořeže ruce, jsou potřeba rukavice. Když se ale utrhne správně, docela funguje slušně na zavazování kytiček, aby se tak rychle nerozpadly, než je člověk dá do vázy.
Už jsem si zjistila, že je alelopatický, obsahuje glykosid (agropyren), aby potlačil růst jiných rostlin. Opravdu je potřeba jej například od trvalek raději dostat pryč. Nicméne, když už člověk pýr plazivý pleje, tak získává z oddenků solidní materiál na bylinný léčivý čaj. Na zlepšení látkové výměny, snížení  cholesterolu atd., vlastně jde o docela silnou a léčivou bylinku.

Dávná fotka - vytahané kořeny pýru z místa, kam jsem chtěla sázet trvalky. To jsem tehdy vůbec nevěděla, že bych si je mohla očistit, nasušit a udělat z nich čaj :-)
Nejsme jediní, kdo jej mají na zahradě. Takže už jsme od různých sousedů poznali různé strategie, jak se jej zkusit zbavit. Někdo na něj cílí drsnou chemií. No věřte nebo ne, i dávky různých herbicidů celkem zvládají jeho části přežít, navíc je v okolních neudržovaných pozemcích, takže snadno ze semen nalítá na zahrady znovu. Kdo má jen trávník, tak seče a seče. Pýru to vůbec nevadí a vesele si prospívá i tak, jen se třeba méně šíří. Už jej celkem v nízkosečených trávnících poznám, je to prostě taková "horší" tráva. Mají jej v trávníku naši sousedé i můj táta v sadu. Někteří na něj útočí rotavátory, čímž jej akorát ještě víc vlastně namnoží. Nejúčinnější bývá kompletně převrátit půdu vzhůru nohama a pečlivě všechny ty oddenky vybrat a pak teprve něco sázet. Doporučuje se také velmi silný mulč... jenže pokud je tahle zamulčovaná plocha menší (třeba jeden záhon), pýr z okolí si to jednoduše vesele podplazí a vyroste hned za tou plochou a počká si, až tam něco zasázíte, aby zkusil prostor obsadit znovu. Prostě excelentní stratég. je vlastně poměrně obdivuhodnou rostlinkou, jen tak se nevzdá.

Proč o něm takto vlastně píšu a proč zmiňuji mulčování? Možná si pamatujete, jak jsem se rozplývala nad kamínkovým mulčem (tady: http://www.vysnenazahrada.cz/2014/06/moje-tipy-na-ekologicke-pestovani-jahod.html). Kamínkový mulč by byl super, nebýt právě pýru. Kamínky se totiž po čas trochu zapasují do půdy a jak se tam objeví pýr, vesele se mezi nimi plazí a odolává pokusům o vytažení. Ty kamínky ho hezky drží, takže se vlastně jen potrhá nebo nejde vytáhnout vůbec. A tak ze zahrady ze spousty míst postupně kamínkový mulč oddělávám a nahrazuji ho štěpkou. Z té jde totiž pýr vytáhnout úplně parádně. Lehce rozhrábnu štěpku, zatáhnu a půlmetrový šlahoun je venku. Trvalky, květiny i třeba měsíční jahody potom mají větší šanci, že si na ně pýr nedošlápne.
Tak třeba se někomu bude tento tip s mučováním hodit.

A jaký je ten Váš plevel na zahradě, který už dokonale znáte?

pondělí 1. dubna 2019

Duben – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v dubnu?
  • Užijte si květiny: kvetou fialky a později budou rozkvétají hyacinty, tak nezmeškejte jejich krásnou vůni. Tulipány a narcisy vám potom mohou ve vázičkách zdobit dům. Z pampelišek a sedmikrásek si děvčata mohou plést věnce, prstýnky či náramky. Jen pozor, stonek pampelišky hodně barví. No v stínu či polostínu postupně rozkvetou i pomněnkovce a srdcovky.

  • V trávníku už můžete brzy začít hledat čtyřlístky.
  • Jak se zahrada začne zelenat, tak vám může zpestřit jídelníček. Zkuste sedmikrásky v polévce, česnek medvědí na "pesto",  mladé výhonky kopřiv do velikonoční nádivky, pampeliškové víno či "med" či kandované lístky fialek. (O jarních dobrotách ze zahrady.)
  • A až vykoukne sluníčko, můžete vzít teplou deku, uvařit si čaj z čerstvých kopřiv, sednout si na zahradní židli a slunit se či hrát stolní hry. Vitamín D ze sluníčka a čerstvý vzduch vám po zimě jen prospěje.
  • Ptákům zase prospěje čistá voda v pítkách a koupátkách, nebudou vám potom tolik uštipovat pupeny stromů.
  • V dubnu již zahrada ožívá, zahlédnout byste již brzy mohli motýly žluťásky, babočky, modrásky, ale také první pilné včelky a čmeláky. Přilétají také další ptáci: rorýsi, žluvy, ťuhýci, tedy ti, jejichž potravu tvoří především hmyz.
  • Můžete vyset bylinky (bazalku, petrželku) a některou zeleninu (ředkvičky, hrách, salát, mangold, karotka, a případné další), také lze sázet cibuli či česnek. (Co kdy můžu sázet a set?)
  • S rostoucími teplotami a intenzivnějším slunečním svitem se již dá venku věšet prádlo a vyvětrat peřiny a deky.
  • Pokud vás nebo děti alespoň trochu baví malování, vytáhněte stojan, barvy, štětce či třeba jen pastelky a zachyťte si krásné jaro na obrázcích. A nebo moderně fotoaparátem. Krásné zářivé a svěží barvy zahrady se zopakují opět až za rok. Z barevných lístků taky můžete tvořit obtisky na přání či balicí papír.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?