Náš milý pýr a mulčování štěpkou

Myslím, že každý zahradník má na zahradě ten "svůj" plevel. Neodbytného spolubydlícího, který je tam prostě pořád. Při každém pletí se více a více poznávají. Po pár letech už zahradník ví, na jakých místech se plevel objeví, v jakou dobu. Taky kdy povyroste natolik, že je už hodně obtížné jej plet. Pozná, jak vypadají mladé výhonky, jak dospělé rostliny, kterým směrem se při rozšiřování vydává. Kteří živočichové jej mají rádi, jestli je jedlý, jak voní...

Vpravo je ten NÁŠ plevel, důvěrné známý, v naší zahradě je prostě jako doma.

Ten "náš" plevel je pýr plazivý (Elytrigia repens). Vlastně tu hojně byl už v době, kdy jsme pozemek kupovali, prostě tady byl vždycky doma. Za ty roky už ho důvěrně známe. Má plazivé oddenky kousek pod povrchem, kterými se rychle šíří. Krásně "spravuje" zhutněnou a rozježděnou půdu, mají jej rády žížaly a je jisté, že zrovna v jeho blízkosti na spoustu z nich narazíme. Zelené špičky vyrůstají z oddenků už v tajícím sněhu a mají takovou sílu, že sousedům protrhaly folie proti plevelu, které měli. Často se mi plazí a rozšiřuje kolem kamenů a pod nimi a to je teprve boj jej odtud dostat. O jeho listy si člověk při pletí kolikrát pořeže ruce, jsou potřeba rukavice. Když se ale utrhne správně, docela funguje slušně na zavazování kytiček, aby se tak rychle nerozpadly, než je člověk dá do vázy.

Už jsem si zjistila, že je alelopatický, obsahuje glykosid (agropyren), aby potlačil růst jiných rostlin. Opravdu je potřeba jej například od trvalek raději dostat pryč. Nicméne, když už člověk pýr plazivý pleje, tak získává z oddenků solidní materiál na bylinný léčivý čaj. Na zlepšení látkové výměny, snížení  cholesterolu atd., vlastně jde o docela silnou a léčivou bylinku.

Dávná fotka - vytahané kořeny pýru z místa, kam jsem chtěla sázet trvalky. To jsem tehdy vůbec nevěděla, že bych si je mohla očistit, nasušit a udělat z nich čaj :-)

Nejsme jediní, kdo jej mají na zahradě. Takže už jsme od různých sousedů poznali různé strategie, jak se jej zkusit zbavit. Někdo na něj cílí drsnou chemií. No věřte nebo ne, i dávky různých herbicidů celkem zvládají jeho části přežít, navíc je v okolních neudržovaných pozemcích, takže snadno ze semen nalítá na zahrady znovu. Kdo má jen trávník, tak seče a seče. Pýru to vůbec nevadí a vesele si prospívá i tak, jen se třeba méně šíří. Už jej celkem v nízkosečených trávnících poznám, je to prostě taková "horší" tráva. Mají jej v trávníku naši sousedé i můj táta v sadu. Někteří na něj útočí rotavátory, čímž jej akorát ještě víc vlastně namnoží. Nejúčinnější bývá kompletně převrátit půdu vzhůru nohama a pečlivě všechny ty oddenky vybrat a pak teprve něco sázet. Doporučuje se také velmi silný mulč... jenže pokud je tahle zamulčovaná plocha menší (třeba jeden záhon), pýr z okolí si to jednoduše vesele podplazí a vyroste hned za tou plochou a počká si, až tam něco zasázíte, aby zkusil prostor obsadit znovu. Prostě excelentní stratég. je vlastně poměrně obdivuhodnou rostlinkou, jen tak se nevzdá.

Proč o něm takto vlastně píšu a proč zmiňuji mulčování? Možná si pamatujete, jak jsem se rozplývala nad kamínkovým mulčem (tady: http://www.vysnenazahrada.cz/2014/06/moje-tipy-na-ekologicke-pestovani-jahod.html). Kamínkový mulč by byl super, nebýt právě pýru. Kamínky se totiž po čas trochu zapasují do půdy a jak se tam objeví pýr, vesele se mezi nimi plazí a odolává pokusům o vytažení. Ty kamínky ho hezky drží, takže se vlastně jen potrhá nebo nejde vytáhnout vůbec. A tak ze zahrady ze spousty míst postupně kamínkový mulč oddělávám a nahrazuji ho štěpkou. Z té jde totiž pýr vytáhnout úplně parádně. Lehce rozhrábnu štěpku, zatáhnu a půlmetrový šlahoun je venku. Trvalky, květiny i třeba měsíční jahody potom mají větší šanci, že si na ně pýr nedošlápne.
Tak třeba se někomu bude tento tip s mučováním hodit.

A jaký je ten Váš plevel na zahradě, který už dokonale znáte?