neděle 26. května 2019

Výprava do kompostárny Blansko

Tak už máme svoji oblíbenou kompostárnu. Je až k nevíře, že jsme si nějakou nevyhlídli už dříve, s naší velkou spotřebou tohoto živého užitečného materiálů v naší zahradě. Kompost dávám k novým výsadbám rostlin, k malinám, ostružinám a jahodám na podzim. Spousta kompostu padla na zakládání zeleninových záhonů. To množství, které si sama vyrobím, nám zatím absolutně nestačí v době, kdy na zahradě pořád teprve ještě něco sázíme...

Manžel mi dříve kupoval pytlované balíky kompostu, které se prodávají v hobby marketech či zahradnictvích. Vždycky jsem si myslela, že mi budou stačit jen dva tři pytle a nakonec jsme pořád přikupovali a přikupovali a stálo nás to spoustu peněz. Jak jde o kompost do zahrady, jsem poněkud nenasytná.
Takže teď, konečně, už to nebude tak bolet naši peněženku. Cena za volně ložený kompost je krásná. To, jak jej ale odvézt v obyčejném autě, už ale tak snadné nebylo. Koupili jsme si velké stěhovací pytle a vystlali kufr auta i sedadla dekami, abychom to dali. A odvezli jsme si takto 180 kg kompostu za 216 Kč. Lopatu na nabrání nám tam půjčili a manželovi pomohli ty pytle podržet. Víte, my totiž do toho Blanska (od nás 17 km) jezdíme především do jedné restaurace, i s miminkem. Takže do té kompostárny jsem přijela v šatech, s perlovým náhrdelníkem a pěknými botami a manžel v hezké košili... a ještě jsem musela v autě kojit malého, který se zrovna vzbudil. No, muselo to celé vypadat docela vtipně.
Přímo v kompostárně nemají jen kompost, ale připravují taky substrát do truhlíků. Tedy jemně prosátý kompost smíchaný s pískem. I pro to se tam dá zajet, mají ho dostatek:
Takto vypadá jejich substrát, který si také lze koupit na váhu. Ideální třeba do truhlíků.
No a ještě jsem zkusila vyzpovídat pány z kompostárny, jestli neuvažují o tzv. ericaceous compost, tedy kyselém kompostu pro zakládání záhonů pro kanadské borůvky (namísto neekologické rašeliny). Zrovna by se mi taková vychytávka hodila, zakládáme další záhon pro tohle ovoce. A víte, že o něm nejen uvažují, ale už ho právě i pokusně zkouší připravovat? Sice ještě v prodeji není, ale mám už i jen z téhle informace radost.

Proč tolik lpím na kompostu a sháním ho do zahrady? Bojuji díky němu například proti suchu, které nás tento rok čeká. Pořád mám na paměti tento text z knihy pana Svobody "Kompletní návod k vytvoření ekozahrady", str. 288:

 "... tři litry kvalitní suché zeminy prý vsáknou jeden litr vody, což znamená, že 30 cm vysoká vrstva organicky bohaté půdy rozprostřená po zahradě v sobě například udrží tolik vody, jako má 7,5 cm hluboké jezero stejné rozlohy."

Zadržovat vodu přímo v kvalitní půdě na zahradě mi přijde jako jedna z nejvíce užitečných rad.

A co Vy? Máte taky svoji oblíbenou kompostárnu, nebo Vám stačí vyrobený kompost z Vaší zahrady?

Doplnění ohledně mýtů kolem čistoty kompostů
Protože se, nejen tady v diskusi, ale i jinak setkávám s nedůvěrou v kupovaný kompost, oslovila jsem kompostárnu v Blansku, aby se mi k tomu vyjádřili:

"Je bohužel rozšířena řada předsudků vůči kompostu. Chystáme se je postupně vyvracet v našich příspěvcích na našich webových kanálech. Je pravda, že při zpracování čistírenských kalů je určité riziko kontaminace kompostu nežádoucími látkami. Nicméně každý kompost, který je určen k prodeji a obecně uvádění na trh musí být registrován u ÚKZÚZ, který pravidelně kontroluje proces jeho výroby, jeho kvalitu, provádí odběry vzorků a jejich rozbory a při jakémkoliv pochybení registraci odejme. Vzhledem k existujícím pochybnostem ze strany zákazníků jsme se již před několika lety rozhodli na našich kompostárnách zpracovávat pouze rostlinný odpad, abychom měli jistotu kvalitního produktu, takže čistírenské kaly vůbec nezpracováváme. Díky intenzivnímu zpracování materiálu dochází navíc k hygienizaci, proto se v hotovém kompostu nevyskytují klíčivá semínka plevelů a nežádoucí mikroorganismy. Je to zajištěno tím, že v průběhu procesu se teplota kompostování drží několik týdnů v rozmezí 55-70°C, čehož například v domácím kompostišti nelze dosáhnout. Pokud by měl někdo zájem o zaslání našich rozborů, není problém je poskytnout, dlouhodobě nám vychází v naprostém pořádku."

Tedy pokud Vás tíží jakékoliv obavy, jednoduše kontaktujte Vaši kompostárnu a poptejte se, jak to mají.
Já třeba vím, že pouze s vlastním kompostem si fakt nevystačím. nevyrobím ho dostatek pro zahradu, která se teprve rozrůstá. A i ve vlastním kompostu mohu mít různé látky, jako jsou pesticidy, protože do něj dávám i slupky ze zeleniny, která není bio (ne všechno zvládneme koupit bio), i třeba květiny, které dostanu (ty z květinářství jsou hodně ošetřované) apod. Takže za mne převládají výhody, proč si pro ten kompost do kompostárny zajet a nemyslím si, že tím zahradu nějak poškozuji.

čtvrtek 9. května 2019

Srdcovky jako vzpomínka na babiččinu květinovou zahrádku

Už je to pár týdnů, co jsem se naposledy rozloučila s mou babičkou. V létě by jí bylo 89 let a já měla tu čest znát tuto neuvěřitelnou ženu více než třicet roků. Bydleli jsme dlouho v jednom domě a do toho domu se pořád jednou za týden vracím za dědečkem. A pořád tak nějak čekám, jestli se v nějakých dveřích neobjeví a neusměje na mne. Dívám se na různá místa v domě, v zahradě a vzpomínám, jaké to bylo a co jsem tam zažívala, když tam ještě babička byla. Moje vzpomínky se točí také kolem malé květinové zahrádky pod okny.


Malou květinovou zahrádku si babička zbudovala na místě původního hnojiště. Můj táta a jeho sestra mají na to místo vtipné i méně vtipné vzpomínky, já už to místo vždycky znala jen jako babiččinu květinovou zahrádku. Nejvíce vzpomínek si vybavuji hlavně z jara. Babička mne učila, jak která květina jmenuje. A že těch jarních tam bylo... krokusy, ladoňky, hyacinty, narcisy, modřence, moře červených a žlutých tulipánů. Jako dítě mne fascinovaly oranžové královské řebčíky, zničehonic byly najednou v záhoně a tyčily se tam jako dominanta. No a potom srdcovky. Kterou malou holku by nefascinovaly malá růžová srdíčka. Chtěla jsem si z nich vždycky navlékat "korále" a nosit je na krku jako princezna.

To jsem já jako malá v babiččině květinové zahrádce. No a fotografie mojí milé babičky.
Květiny v zahrádce se pořád v čase měnily, často podle toho, jak se tam kterému druhu dařilo. Sousedky z vesnice, návštěvy, známí - nosili různé kytičky a babička je prostě vždycky někam do té zahrádky dala. Kvetly jí tam i růžičky, zvonky, taky lilie a pár jiřin. Byla to taková sbírková zahrádka, taková všehochuť a vždycky tam bylo něco na koukání.

I když si matně vzpomínám, že srdcovky později ze zahrádky zmizely, zůstávají mi v paměti právě jako ta obdivuhodná kytička, kterou mám s babičkou spojenou. A ještě tady i ty zvláštní oranžové řebčíky. Asi z určitého smutku či nostalgie, vypravila jsem se do zahradnictví a k těm svým pár srdcovkám ještě další a další přikoupila. Chci se každé jaro koukat z okna kuchyně na moje kytičková zákoutí a díky srdcovkám si vždycky na babičku vzpomenout. 

Bylo na ní úžasné to, že se vždycky o všechny zajímala. Upřímně. Opravdově. Zajímal ji můj blog, moje zahrada, moje práce, moje názory. Pravidelně se mne třeba ptala, co vařím. Měla neuvěřitelnou paměť, z hlavy okamžitě dokázala říct, kdy má narozeniny kdo z vesnice nebo který známý český herec. Ráda pozorovala východ slunce a přesně mi byla schopná říct, ve kterém měsíci nad kterým místem doma to slunce bude vycházet. Jestli se jednou dočkám někdy vnoučat, chci se o jejich život a všední drobnosti zajímat právě tak, jako ona o ten můj život. Upřímně, zvědavě. Je to hrozně moc fajn, když se o vás někdo takto pořád zajímá.

Jednu srdcovku mám i ze severozápadní strany domu, zatím podsazenou jen modřenci, takže v létě po ní zůstává prázdné místo.
No ale zpátky k blogu, zpátky k srdcovkám. Srdcovka nádherná (Dicentra spectabilis) je půvabný tzv. efemér, tedy květina, která po odkvětu (někdy v půlce léta) seschne a zatáhne se celá opět do země. Díky této její vlastnosti s ní ne každý umí pracovat v záhonech, protože v dubnu a květnu zabírá (ta klasická, vyšší) poměrně velké místo a potom v půlce léta koukáte na pár seschlých listů a mezeru. Osobně mi přijde nejrozumnější použít ji tak, jak je to pro ni přirozené. Do polostínu pod vzrostlé stromy do půdy s přidaným kompostem. V zimě ji spadané listí ochrání před mrazem. No a pokud ji zasázíte nahusto mezi další stínomilné podrostové trvalky či nějaké kapradiny a další jemné rostliny, tak se srdcovka stáhne a ostatní nad jejím místem prostě jen víc roztáhnou své listy.
U rodin s dětmi je dobré myslet na to, že je rostlina jedovatá a navíc ty růžové srdíčkové květy mohou připomínat trochu i bonbony. Citlivější osoby mohou mít vyrážku či kožní problém po trhání květů.

Srdcovky mám zasazené na místě, kde časem budou ve stínu vícekmenných dřínů. Pěstuji je spolu s pomněnkovci, pérovníkem pštrosím, čechravami a žluťuchou. Zatím mi přijde, že je tato kombinace dobrá. Minimálně ty pomněnkovce kvetou ve stejnou dobu a modrá a růžová vypadá pospolu fakt pěkně. No a kapradiny i ten pomněnkovec pak roztáhne listy i nad to prázdné místo.
Na jiném místě zahrady jsem k srdcovce dosadila ještě modřence, doba jejich kvetení se trochu stihne překrývat a taky to pospolu vypadá pěkně.

A co vy? Pěstujete v zahradách srdcovky? Pokud ano, s čím je kombinujete?

středa 1. května 2019

Květen – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v květnu?
  • Hned prvního května nezapomeňte políbit svou milou nebo svého milého pod nějakým rozkvetlým stromem.
  • Druhá květnová neděle zase patří maminkám, je Den matek. Natrhejte v zahradě maminkám milou kytičku, ať už to budou konvalinky, sedmikrásky, kosatce, malé macešky, srdcovky nebo třeba velkou kytici šeříků, ta krásně provoní celý byt nebo dům.
  • Užijte si, jak zahrada voní. Ráno je to svěží chladný a úžasně čerstvý vzduch, přes den potom prašná směsice slabých vůní. Pokud v podvečer přijde bouřka, stačí pak vyběhnout ven a nadýchat se vzduchu plného zdravých záporných iontů, které člověka pěkně nabijí energií. A večer se soumrakem se rozvoní kvetoucí keře šeříků.
Začátkem května začínají půvabně rašit i pérovníky v malém lesním zátiší na zahradě.

  • Prší? Jarní deštíky mohou být i příjemné, nebojte se dobře obléct, nasadit gumáky a pláštěnky a užít si je i s dětmi. (Inspirace na zahradní zábavu a hry v dešti pro děti.)
  • S rostoucími teplotami a intenzivnějším slunečním svitem se již dá venku věšet prádlo a vyvětrat peřiny a deky.
  • Naučte se na zahradě žonglovat, návody najdete třeba zde: http://zonglovani.info/micky/.
  • Jakmile jsou odkvetené pampelišky, tak je první moment, kdy už lze směle kosit jedlý trávník (viz http://www.rodovystatek.cz/rocni_plan_praci.htm). 
  • Krásné fialkové pažitkové květy můžete přidat do salátů či pomazánek. Na konci měsíce už kvete černý bez a z jeho květů lze vyrábět sirupy, limonádu i "šampaňské". Také se už mohou objevit první plody zimolezu kamčatského. (O jarních dobrotách.)
  • Jakmile v květnu přejdou poslední mrazíky, tak můžete set a sázet choulostivou zeleninu přímo do zahrady (rajčata, papriky, hrách, fazole, čekanka, cukety, kukuřice...).
  • Po "zmrzlých" už lze vytáhnout choulostivé opečovávané rostliny ze zimních zahrad (pokud je máte, např. citroníky, rozmarýny) pěkně na čerstvý jarní vzduch. Pozor ale na jarní slunce, zvykejte je opatrně.

Na co si dát pozor:
  • Jarní mrazíky mohou zničit úrodu. Zeleninu a jahody lze zakrýt netkanou textilií a nejlépe mít na zahradě pestrost, aby i v případě mrazíků přecejen něco na zahradě k jídlu zbylo. (Více o jarních mrazících.)

Jak to na jaře vypadá v naší zahradě? Podívejte se na momentky z května: https://www.zonerama.com/Vysnenazahrada/Album/5228193

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?