Je léto a já tu pro vás mám už tři týdny rozepsaný článek o růžovém rybízu. Malé miminko, návrat do práce a tolik změn na zahradě je znát. Ani nevím, jestli můj plán napsat každý týden jeden článek, bude vůbec ještě někdy reálný. No ale zpátky k tomu rybízu. Povím vám příběh, jak se mi vlastně dostal na zahradu.
 |
| To není nedozrálý červený rybíz, nýbrž finální stadium a barva toho růžového rybízu Rose de Champagne. |
Už je to asi tři nebo čtyři roky zpátky, co si někdo dal práci s tím, aby se do časopisů a na internet dostala zpráva o tom nejsladším rybízu. Rádoby reklamní text popisoval odrůdu Rose de Champagne jako ten nejsladší rybíz, který je chutný i jen na konzumaci rovnou z keříku. A pak skvělý na šťávy, vína, dezerty. Nezapomněli dodat, že jde o méně známou francouzskou odrůdu. Pro francouzské věci mám slabost, to hned v článcích zbystřím pozornost. Nadchla jsem se a hned si plánovala, kam ten rybíz zasadím a že ho opravdu nutně musí zkusit. Bílé ani červené rybízy za syrova totiž jíst moc nezvládám, jsou na mne až moc kyselé.
Pak ale nastal ten zlom. Sice si někdo dal práci s dobrým marketingem, ale už si nedal práci s tím, aby ta odrůda u nás vůbec byla někde k sehnání. Procházela jsem diskusní fóra, zahradnictví, do pár z mého okolí jsem i napsala a zavolala. Neměli ani ponětí, co že to chci, a nebyli to schopni u svých dodavatelů sehnat. A na diskusích jsem našla, že nejsem sama, kdo se po tom rybízu marně shání.
Jediný, kdo se se mnou vůbec bavil, byl pan Pešek z Bojkovic (http://www.stareodrudy.org/). Napsal mi, že získal matečný keř a budou se snažit nové keře namnožit a že se mám za rok připomenout. Jenže za rok mi napsal, že se to s těmi růžovými rybízy moc nedaří a bude to běh na dlouhou trať. Pořád to byl ale jediný člověk, co vůbec věděl, oč jde, a snažil se mi pomoct tuto odrůdu sehnat. Vyčkávala jsem.
No a pak se mi minulý rok ozvala jedna milá paní s dotazem na tuto odrůdu. Po pár e-mailech slovo dalo slovo a rozhodly jsme se objednat sazenice z Německa (ze zahradnictví Gartenrot). A sehnaly jsme celkem čtyři zájemce, takže se drahé poštovné rozdělilo na docela solidní částku. (V záloze jsem měla ještě i zahradnictví Deaflora.) Čekalo mne sice pár peripetií s dohledáváním informace o platbě přes IBAN a vůbec poplatkách bank za platbu do zahraničí (a že někde stoupají do závratných částek...), ale i to jsem vyřešila (jestli tam ale budete chtít zkusit obejdnávat, fakt si dopředu zjistěte, kolik Vás ta platba reálně bude na poplatcích stát). Jestli je na tom objednávání z Deaflora lépe, to netuším.
A tak se mi na zahradě ocitnul jeden keříček tohoto půvabného rybízu. I když už sazenice měly pár kuliček, ten minulý rok jsem o ně nešetrnou manipulací při sázení přišla. Takže mne čekal rok, než jsem jej poprvé mohla ochutnat... a to čekání stálo za to. Jak jiné syrové rybízy nezvládám jíst, tak na tomto jsem si pochutnávala. Vážně je sladší, chutnější. Pořád je to samozřejmě rybíz a nelze čekat, že to bude chutnat jak borůvky či jahody, ale pro mne to bylo chuťové překvapení. Krásně vypadá. Keř je vitální a poměrně velký, zatím je větší, než třeba keřík našeho černého rybízu. Nevím, jestli je to jen tím, že jej pěstuji na východní straně na chráněném místě u domu. Čímž se dostávám k další výhodě tohoto ovoce – rybíz totiž zvládne růst a plodit i v polostínu (to je u nás) a prý i ve stínu (to vyzkoušené nemám).
Jak jsem jej ochutnala, dala ochutnat manželovi a synkovi, tak jsem si zbytek těch krásně vybarvených kuliček nechávala pak dozrát na slavností rybízovou snídani (jako náplň na palačinky). No ale když jsem se nadšeně vydala s mističkou na otrhání, byl pryč. Podcenila jsem, že se o něm nepíše jen v českých líbivých časopisech, ale že ho má zmapované i místní ptactvo. Přesně věděli, kdy bude mít ideální sladkost a kdy jej sklidit. Jiné rybízy na zahradě roky nechávají netknuté, ale tenhle mi prostě snědli do poslední kuličky. A tak budu na pořádnou ochutnávku muset počkat opět celý rok a zavčas si keř zabezpečit sítěmi, tak jako borůvky a jiné jedlé plody na zahradě... opravdu by mne nenapadlo, že si budu muset chránit i úrodu rybízu :-) Ale s tím růžovým je to prostě nutné.
Jak jsem jej ochutnala, dala ochutnat manželovi a synkovi, tak jsem si zbytek těch krásně vybarvených kuliček nechávala pak dozrát na slavností rybízovou snídani (jako náplň na palačinky). No ale když jsem se nadšeně vydala s mističkou na otrhání, byl pryč. Podcenila jsem, že se o něm nepíše jen v českých líbivých časopisech, ale že ho má zmapované i místní ptactvo. Přesně věděli, kdy bude mít ideální sladkost a kdy jej sklidit. Jiné rybízy na zahradě roky nechávají netknuté, ale tenhle mi prostě snědli do poslední kuličky. A tak budu na pořádnou ochutnávku muset počkat opět celý rok a zavčas si keř zabezpečit sítěmi, tak jako borůvky a jiné jedlé plody na zahradě... opravdu by mne nenapadlo, že si budu muset chránit i úrodu rybízu :-) Ale s tím růžovým je to prostě nutné.
