Když jsem se jakštakš trochu probrala a vzpamatovala ze své tvůrčí krize, odnesla to naše louka. Jo, bohužel. Naše zahrada se z jedné veliké suché louky po deseti letech nakonec změnila v zahradu bez výrazného lučního porostu.  Máme totiž malou zahradu, celý pozemek i s domem a stáním pro auto a tak, má 750 m2. A moje ambice na jedlou zahradu plnou akčních prvků (jo, trampolína, jezírko, ohniště, domek pro děti... ) neustále ukrajovaly z původní louky, až z ní nakonec skoro nic nezbylo.

Takový byl na jaře pohled ze zadní části zahrady směrem k domu.

Vzhledem k tomu, že si synové nepotřebují na zahradě kopat s fotbalovým míčem, ani se na ní pořádně nedá jezdit na saních apod., tak jim tam ta velká volná plocha nechybí. Navíc místní vesnické hřiště je co by kamenem dohodil. Nic tedy nestálo v cestě tomu, aby se z naší zahrady nakonec stal spíš takový systém cest a cestiček mezi spoustou jedlých a zajímavých prvků.

Vzala jsem různé desky a destičky, které nám přebývaly ze stavby zahradního domku, a sestavila takové okraje nového záhonu. A dovnitř nasypala spoustu kompostu z blízké kompostárny. Vždyť víte, z kompostárny Blansko, kterou jsem si náramně oblíbila a nedám na ni dopustit (viz Výprava do kompostárny Blansko). Jediný rozdíl je ten, že už si tam pro kompost nejezdíme, ale od doby covidu si necháváme rovnou kompost vozit k nám. Nákladním autem, velikou hromadu. Naposledy jsme si ji braly s jednou kamarádkou napůl, protože dělala nový skleník. Pak jsem brala druhou hromadu s druhou kamarádkou, když chystala vyvýšené záhony. 

K dětskému domečku i trampolíně vedou cestičky z dřevěných desek.

Zasadila jsem tam frigo sazenice jahodových odrůd Karmen, Polka, Symphony a Lambada (ta je náchylnější na péči, ale moc dobrá). No a protože po té hromadě kompostu před domem už by bylo až moc troufalé tam zkusit objednat ještě obrovskou hromadu štěpky, zkusila jsem tentokrát štěpkovat doslova tím, "co dům dal". Nebo spíš, co táta dal. Každým rokem na jaře naplníme naše tři dřevníky dřevem, které nám táta vytěžil, nařezal a připravil a dovezl. No a tentokrát jsem pěkně sbírala i piliny a kousky kůry po řezání, sebrala je, odvezla si domů v pytlích a to všechno nadrobila na menší kusy a mulčovala tím jahody. Dalo to práci, ale bylo to zadarmo. Část jahodníků jsme zaštěpkovali i suchou trávou, která tchánovi zbyla po vertikutaci jejich anglického trávníku. A na část jsem naházela dřevitou vlnu z balíků, do kterých mi balí sklenice pickles a kimchi, aby se při přepravě nerozbily.

Mulč ze suché trávy z vertikuace sousedovic trávníku a taky dřevitá vlna z balíků.

Ponechali jsme si širokou cestu na průjezd koleček, abychom mohli pohodlně vozit dřevo ke dřevníku.

Tak a jsme bez louky. Popravdě nám nechybí, protože tady u nás, kde bývá hodně sucho, kvetla jen v červnu a na druhé kvetení se už nezmohla. A celé léto to byla jen vyprahlá suchá pustina, kterou se prodíral pýr. Co se týká živočichů, kteří v ní přirozeně žili, tak ti se rozprchli do květinových záhonů. Měli jsme tam i křižáky pruhované, kteří se živí lučními koníky. No tak ti se pro změnu přesunuli přímo k naší terase a vyvedli tam stovky mladých (ach, o fotku se samozřejmě časem na Instagramu podělím :-) ). A obyčejné hnědé veliké křižáky vídám, jak si dělají pavučiny u růží.  I ty luční koníky pořád na zahradě máme. Vypadá to, že o život, který je pro luční porost typický, jsme nakonec nepřišli. 

Teď jen doufám, že všechna ta práce stála za to a že nás příští rok čekají kila a kila chutných jahod. Snad nebude překážkou, že obě plochy jahodových záhonů jsou částečně přes den v polostínu už vzrostlejších stromů. Uvidíme.

Mám dva krásné keře fíkovníku (Fíkovník smokvoň, Ficus carica), které jsou vysoké už skoro jako já a do letošního roku neplodily. Čtyři roky opečovávání a balení na zimu a nic. Nic! Neviděla jsem z nich ani jeden jediný fík a to už by rostliny měly být šestileté (kupovány už dvouleté sazenice). Loni jsem dokonce nalákala ke koupi fíkovníků i moji kamarádku, která bydlí tady na stejném místě, jen o pár domů dál. A pevně jsem doufala, že z vysněné úrody fíků nebude jen pohádka na dobrou noc.

Přišla půlka května a zrovna jsem nesla kamarádce nějaký balíček a kráčela si to kolem jejích 20 cm maličkých nových fíkovníků a málem mi spadla brada. Už na nich měla pěkně veliké krásné fíky, však se podívejte, vyfotila mi je:

Domů jsem doslova letěla a zkontrolovala všechny větvičky na našich obřích keřích a nic. Nic! Víte, když  kamarádka fíkovníky loni kupovala, taky jsem si dvě sazenice zasadila. Byly úplně stejné, jako ty její. A na nich, bohužel, u nás taky nebyl ani jeden fík. Očividně prostě dělám něco hrozně špatně, protože s kamarádkou bydlíme pár domů od sebe, půda a podmínky vcelku stejné, slunce atd. také. A tak jsem vzala na pomoc internet a začala zkoumat, proč někomu fíkovníky neplodí.

Hlavní důvody, proč fíkovníky nemají plody:

1. Správná odrůda fíkovníku - v České republice je potřeba pěstovat tzv. partenokarpické odrůdy fíkovníků (adriatický typ), které plodí, i když nejsou opylovány. Naštěstí hlavní prodejci v České republice nabízejí právě ty správné odrůdy. Pokud si tedy nevezete nějaký vlastní řízek fíkovníku ze zahraničí, měli byste v dnešní době mít "tu správnou odrůdu".
2. Správný věk keře - fíkovník začne plodit až v určitém věku, kdy je dostatečně vyzrálé dřevo. Některým to bude trvat až šest let. 
3. Dobře nařízkovaná sazenice - pokud koupíte kvalitní sazenici, která je z řízku silnější větve, je větší šance, že bude díky vyzrálejšímu dřevu plodit už druhým rokem. Taková byla ta kamarádčina sazenice, od firmy Exotická zahrada (https://www.exotickazahrada.cz/fikovniky/), odrůda Pálava. Dá se tím asi "obejít" to pravidlo věku. Když už máte řízek z dostatečně tlusté vyzrálé větvičky, tak bude plodit dříve.
4. Příliš mnoho dusíku - pokud jste fíkovníky zasadili do půdy bohaté na dusík a nebo je hnojíte dusíkem, tak jim to neprospívá. Přemíra dusíku způsobí, že rostlina vyžene dlouhé větve, které jsou ale náchylnější na zmrznutí (protože dřevo dostatečně nevyzraje). Tím, že se rostlina soustředí na růst, nesoustředí se na plody. Přemíra dusíku může být jedním z důvodů, proč fíkovníky neplodí.
5. Příliš málo a nebo mnoho vody - tohle je nejnáročnější podmínka. Dobře odhadnout zálivku fíkovníku je totiž umění. Ve své domovině jde o rostlinu vhodnou do suchých oblastí. Pokud ji však u nás zasadíte do suchého jižního svahu a nebo pod přesah střechy a fíkovník má v suchém roce opravdu málo zálivky, nemusí vůbec plodit. Příliš mnoho vody a příliš časté zalévání na místě, kde se navíc drží víc vody (spodní voda, nejnižší místo v zahradě apod.), ale taky může způsobit problémy. Rostlina se potom opět soustředí na růst a kašle na plody. Jednoduchým doporučením v naší zemi je pilně fíkovníky zalévat od půlky března, v dubnu a květnu, kdy u nás v poslední době kvůli klimatické krizi bývá dost sucho. To by mohlo výrazně pomoci, aby fíkovníky začaly zavčas plodit. Taky pozor na sousedství jiných stromů a keřů. Pokud je blízko fíkovníku například žíznivá vrba, ale taky třeba už vzrostlá borovice, dejte si pozor a fíkovníky pečlivě zalévejte, jinak budete opět bez úrody.
6. Nedostatek draslíku - obecně se fíkovníky nehnojí, nebývá to potřeba. Pokud ale stále neplodí, lze podle diskuzí uvažovat o přihnojení keře draslíkem. Ten pomůže dozrávání dřeva a měl by působit dobře i na to, aby strom plodil. Protože se ale dává až v září, tak je to spíš na efekt na další rok. 
7. Zakrácení větviček v červnu - tohle by podle diskuzí mělo vést keř k tomu, aby se nevysílil tolik vyhnáním větví, ale soustředil se tvorbu plodů. No, těžko říct, jestli to může mít nějaký efekt.

Tak, to by bylo. Správnou odrůdu mám, věk keře už celkem taky, i tu nařízkovanou sazenici, jako má kamarádka, mám. Dusík jsem nedoplňovala. Takže to u nás vypadalo na problém s vodou. Jaro bylo hodně suché, fíkovníky mám na suchých místech, v kamenitém svahu, na plném slunci, nad zídkou, mladé nové keře jsou blízko vzrostlejších borovic, které jim vezmou maximum vláhy. A hádejte, co dělala moje kamarádka se svými sazenicemi? Pravidelně je zalévala. Dopřávala jim vodu. A tak jsem začala naše fíkovníky pořádně zalévat taky. Vzhledem k tomu, že jsou fíkovníky u terasy, nosili jsme jim i každou vodu z umývání salátů apod. 

V červenci jsme odjeli na dovolenou a hádejte, co jsme po příjezdu někdy v půlce července na keřích objevili...

V půlce července se na keřích objevily maličké fíky v místě, kde jsou na větvích usazené listy.

Byly tam! Maličké fíky! A nejen na čtyřletých keřích, ty maličké fíky se objevily taky na malých dvouletých sazenicích... Takže u nás vážně stačilo v suchém jaru ty fíkovníky pořádně zalít a nespoléhat se jen na déšť. Tím, že jsme začali až v květnu, objevily se fíky až v půlce července a nejspíš pořádně nedozrají. Takže plán na další rok je jasný. Pořádně fíkovníky zalévat už od března, kdy u nás poslední roky bývá suché jaro. A teď v září je pro jistotu ještě můžu přihnojit draslíkem, aby dřevo lépe vyzrálo a úroda byla příští rok větší.

Takto veliké jsou naše fíky v půlce září. Ještě nejsou zralé... příští rok musíme začít fíkovníky zalévat dříve.

Fíky se objevily i na loňských mladých sazenicích... poté, co jsme je začali pořádně zalévat.

Zajímavé zdroje:

Diskuze na Kiwi Fóru: http://www.kiwiforum.cz/forum/viewtopic.php?p=65479&sid=f672b2266f364f2010730e6af1cdbecb

Přehledný článek o pěstování fíkovníků: http://www.plnazahrada.cz/karta-fikovnik.php