Ať žijí důmyslné jámy na kanadské borůvky, aneb naše nová borůvkoviště

Naši kluci mají prostě ze zahradního ovoce nejvíc rádi jahody a borůvky. Ostatní ovoce musím zapracovat do dezertů, muffinů nebo manžel do smoothie a lassí, které často dělá.  A tak jsem přemýšlela, kam by ještě tak šlo pár těch kanadských borůvek na zahradě dát...

Borůvky u kluků prostě vedou...

Ne, nemáme nafukovací zahradu. Pořád zahradničím na pozemku, který má 750 m2 a část z něj zabírá dům a stání pro auto, takže pro každou novou věc, kterou do zahrady pořídím, musí uvolnit místo něco jiného. Tentokrát to byl převislý modřínek, který uschnul. Když jsme ho vykopávala, našla jsem zaškrcené obtočené kořeny... takže rozhodně pamatujte na všechny poučky o sázení, které upozorňují na rozmotání a rozvolnění kořenů při sázení. Mně se ale zrovna ztráta modřínku hodila, protože holt uvolnil místo pro něco lepšího a hlavně jedlého. A druhé místo pro borůvky jsem našla na kraji záhonu s jahodami, kde už byly jahůdky větší část dne ve stínu a špatně tam plodily. Kanadské borůvky by polostín či stinnější místo měly využít lépe a nějaké ty plody přinést (minimálně mně jiné keře v polostínu celkem pěkně plodí). Však se uvidí.

Naše nové borůvkoviště se čtyřmi zasazenými kanadskými borůvkami

No a ještě jsem našla třetí místo pro borůvky z východní strany domu, ale pssst, o tom asi manželovi řeknu až někdy jindy. Je to totiž on, kdo mi pomáhá odvážet hlínu, vozí a nabírá piliny a kůru od mého táty a tahá pytle s rašelinou. Vykopat řádnou a správnou jámu pro borůvky totiž není jen tak, je to dřina. O svých plánech a postupech na borůvkové jámy jsem už kdysi psala a v příspěvku použila fotografie od mé kamarádky: Důmyslné jámy pro pěstování kanadských borůvek. Od té doby jsme už kopali borůvkové jámy třikrát a ještě pomáhali s jámou na borůvky u jiné kamarádky, ale nějak se to seběhlo vždycky rychle a já zapomněla fotit. Tak tady po nějakých šesti letech splácím dluh a konečně (Konečně!) jsem celý ten náš vychytaný postup taky pěkně nafotila.

Co potřebujeme na malé borůvkoviště pro 4 menší keříky (cca 170 cm x 120 cm x 55 cm)?

• kus/kusy jezírkové folie (my ještě pořád (pořád!) využíváme zbytky, co nám zůstaly ze stavby našeho jezírka, takže hezky zero waste přístup...)
• nějaké menší kameny naspod na "drenáž"
• větve a jehličí z vánočního stromku
• 10-12 pytlů rašeliny (ty 80 litrové)
• 4 pytle pilin (či pilin s drobnými kousky kůry, prostě to, co odpadlo tátovi po řezání dřeva na zimu - díky, tati!)
• hodně vody na prolití

Vykopala jsem díru o rozměrech přibližně ... Borůvkové keře se mají dávat 80 cm od sebe, já je dala krapet blíž k sobě s tím, že se natáhnou trochu víc do prostoru kolem sebe. Prostě víc prostoru jsem na tom místě neměla a navíc mám menší odrůdy.

Do díry přišla jezírková folie, kterou jsme měli, a naspod vždycky dáváme malé drobné kameny, kterých máme na zahradě stále požehnaně. Vytváříme tak borůvkám něco jako "spodní vodu", takový malý rezervoár, kde se může držet voda. Takovou drenážní vrstvu.

Na kameny jsme dali vrstvu z větví z vánočních stromků a pořádně ušlapali.

Abychom zabránili situaci, kdy by borůvky stály dlouho ve vodě a uhnívaly, což by jim rozhodně nesvědčilo, v určitých místech proděravíme tu folii. Je to zhruba v místech nad "kamennou drenáží", takže pořád dole zůstává tak 10 cm rezervoár vody, kam se žíznivé kořeny časem mohou natáhnout. skrz ty díry voda prosakuje do okolí, ale dostatečně pomalu, aby ji rašelina měla čas dost nasáknout.

Potom na větve konečně přijde rašelina. Tzv. erinaceus kompost jsem bohužel nesehnala, takže jsme koupili neekologickou "klasiku".

A rašelinu jsme prokládali pilinami s kůrou, která zbyla tátovi z jarního řezání dřeva. Velké kusy kůry jsme nalámali na drobné.

Vše jsme průběžně prolívali spoustou vody a promíchávali a sešlapávali. 

Jakmile je celá jáma naplněná rašelinou s pilinami a pořádně prolitá vodou, doporučuji ji nechat alespoň dva týdny sednout a ještě prolévat. Celý materiál kvůli větvím naspod ještě klesne a nejspíš budete potřebovat dosypat pytel nebo dva rašeliny nahoru a teprve potom do jámy sázet borůvky. Okraje folie ořízneme a obvykle přes ně pokládáme časem, až se vše usadí, nějaké "mrtvé dřevo", aby je skrylo a aby borůvkoviště vypadalo přirozeněji. Rašelinu potom po dosypání ještě pokryjeme drobnější kůrou a pilinami, co opět získám od mého táty.

Tak, tohle byl náš postup sázení kanadských borůvek. Třeba to někoho dalšího inspiruje, třeba něco děláme zbytečně složitě. Každopádně úrodu borůvek máme každý rok velmi pěknou, takových borůvkových jam máme už za ty roky několik a krásně nám to funguje. 

Teď se musím pustit do kopání díry pro další borůvkoviště, tady, vzadu u živého bukového plotu. Držte mi pěsti, ať to stihnu vykopat ještě letos.

Další jáma na kanadské borůvky bude tam vzadu...