Jak vylouskat lískové ořechy z turecké lísky?

Je to už dvanáct let, co jsme si na zahradě vysadili tureckou lísku (viz Historka o naší turecké lísce). Tahle kráska, pro kterou je domovina někde v jihovýchodní Evropě, je totiž nenáročným stromem, který by měl lépe zvládat zhoršující se klimatické podmínky. Aneb prostě roste v písku i jílu a snese velmi dobře i déletrvající sucho. To je vlastně zásadní rozdíl oproti naší klasické keřové lísce, která si libuje v místech s dostatkem vláhy a na krajích potoků a klidně i v zaplavovaných místech (bravurní článek o lískách od pana Kvapila je tady: https://www.potravinovezahrady.cz/liska-jeji-pestovani-a-funkce-v-permakulturnim-designu/). Jo a taky lépe snáší zimní studené větry než naše lísky. 

Ořechy z turecké lísky jsou menší a užší a s tvrdší skořápkou, louskají se mnohem složitěji než lískové oříšky z keřových lísek.

Pár let jí trvalo, než vůbec začala plodit, a tento rok jsme se konečně nad dvěma mísami plnými oříšků z turecké lísky dostali k jednomu zásadnímu problému, který nás doposud nenapadl. Jak máme, panečku, to množství vylouskat a čím? Ne, nesmějte se, on to vážně je zásadní problém. Jasně že jsme popadli klasický louskáček na lískové ořechy a louskali a louskali a louskali. Jenže slupka je tvrdá, opravdu mnohem tvrdší než u klasických lískových ořechů a oříšky jsou menší (jo... výtěžnost je menší... prostě se víc nadřete a oříšků máte méně, než kdybyste pěstovali naši keřovou lísku), takže ty potvůrky vystřelují bůhví kam a akorát si člověk skřípne kůži na prstech. A skořápky byly po celé kuchyni. S klasickým louskáčkem to prostě člověka celkem rychle přestane bavit.

Koupili jsme si drahý speciální uzavřený louskáček, ale ani ten není spásný.

Takže jsme zainvestovali do takového toho uzavřeného speciálního drahého louskáčku na ořechy, který nás přišel na celou tisícovku. Musím uznat, že je to šikovná věcička. Třeba ty klasické lískové ořechy z keřových lísek s ním jdou louskat jedna báseň a člověk si neskřípne ruce a skořápky nelítají po celé kuchyni. Jenže s oříšky z turecké lísky byl zase jiný problém. Tady tyto sofistikované louskáčky totiž neberou oříšky pod myslím 10-14 mm průměru. Prakticky to znamená, že to nevezme tak polovinu oříšků z té naší mísy, prostě ty oříšky jsou zúžené a někdy zploštělé, jak rostou v těch chlupatých složitých "hnízdech".

Takže holt náš postup zpracování úrody je následující. Co jde, to nacpeme do toho drahého louskáčku na ořechy a zkusíme vylouskat. Oříšky, které jsou moc úzké a nevezme je to, si dáváme bokem a louskáme je klasicky takovým tím úplně obyčejným louskáčkem. Jen je potřeba je do něj pečlivě umístit "naštorc". Prostě jak vidíte na fotce. Teprve tehdy se ty malé úzké dobře rozlousknou (s trochou opatrnosti, abyste si neskřípli kůži).

Když dáte oříšek mezi klasický louskáček správným způsobem, tak nakonec jde rozlousknout.

Na zahradě máme jak stromy tureckých lísek, tak i ty naše keřové šlechtěné lísky. Ono je roztomilé nazývat ty "keřové" keřovými, neboť aktuálně už jsou skoro stejně vysoké jako ta turecká líska a velmi rychle jsou z nich krásné vícekmenné stromy do zahrad. Jen je ale jasně vidět, že opravdu nutně k úrodě potřebují tu vodu. Jak je nějaký rok přes léto hodně sucho a nemám vody nazbyt, abychom lísky často prolévali vodou, tak je úroda v podstatě minimální. Zato turecká líska zatím plodí vždycky, i v suchu. A víte, jak to je: malé oříšky, které se pracně louskají, jsou pořád lepší než žádné oříšky.

Pokud jste si taky zasadili do zahrady tureckou lísku, snad se Vám tip na louskání jejích oříšků bude hodit.

Nejkrásnější listopadka? Pro mne je to Rosa-Lila.

Jestli něco umí dokonale prozářit sychravý a mlhavý měsíc listopad, tak jsou to půvabné květiny se jménem "listopadky". Z domu jsem byla zvyklá na to, že babička a později i mamka pěstovaly spousty listopadek v nádobách a na Dušičky je vozily na ozdobení hrobů. V té době mne taky vůbec nenapadlo, že by se daly listopadky pěstovat pěkně přímo v zahradě. Jenže pak jsem objevila listopadku indickou (Dendranthema indicum) a doslova si ji zamilovala.

Tahle listopadka mi v listopadu dokáže parádně prozářit zahradu a vykouzlit úsměv na tváři.

Koupila jsem si před nějakou dobou náhodně tři odrůdy, růžovou oranžovou Herbstbrokat, růžovou "kopretinovou" Clara Curtis, a krásně růžovou Rosa-Lila s výrazným žlutým středem. A časem jsem zjistila, že Clara Curtis vlastně ani není pořádně "listopadka", protože kvete zásadně v říjnu v době květu hvězdnic a vypadá hodně "kopretinově" a celkem brzy odkvétá a je rychle "ošklivá". Navíc se mi ze záhonu postupně vytrácí, polehává, vymrzá a celkem špatně roste. Herbstbrokat je hezky bronzová, oranžová, prostě veselá a roste bujně a zdravě. Jenže... jenže na podzim, když padá listí, je v zahradě leccos bronzové, oranžové a žluté, takže její krása docela dost zapadne. 

Na celé čáře to tedy vyhrála Rosa-Lila, která je růžová s výrazným žlutým středem. Tahle květina mi dokáže prozářit podzimní den a je hezky vidět. Nezapadne ve změti hnědožlutooranžových barev keřů a spadaného listí.

Náš koutek s listopadkami: vlevo dole poléhavá a vesměs odkvetlá Clara Curtis, vedle ní oranžová Herbstbrokat, která se ztratí v hnědém a bronzově zabarveném listí. No a vpravo konečně růžová Rosa-lila.

Listopadka Rosa-lila mě okouzlila natolik, že si jich chci do zahrady rozhodně pořídit víc. Jenže už asi třetím rokem je nestíhám nikde koupit, všude jsou vyprodané. Ještěže jsem si na konci srpna na tenhle fakt postěžovala na Instagramu. Paní, která tam vystupuje pod přezdívkou mar.tecka (https://www.instagram.com/mar.tecka/) mi poradila, že se listopadky parádně snadno řízkují. Vůbec mi to nedošlo a nenapadlo mě to. Když už jednu pěknou mám, snadno si můžu vypěstovat kupu dalších a ještě podarovat i kamarádky! Běžně se listopadky (chryzantémy) řízkují někdy v dubnu. Prostě ustřihnete pár vrcholových výhonků z mladých větviček a zapíchnete je do pořádně navhlčeného výsevního substrátu do nějakého květináčku. Celý květináček překryjete sáčkem, aby tam řízky měly vlhko a pravidelně je zaléváte. Po cca dvou týdnech lze sáček sundat a stále je důležité řízky listopadek pravidelně zalévat a nejlépe je mít na světle.

Já tuhle parádní věc samozřejmě nezjistila v dubnu, ale až 26. srpna a věřte nebo ne, stejně jsem rychle vyběhla k mé listopadce a ustřihla řízky a vyrobila malé skleníčky a pravidelně je zalévala. Mám doma malou zářivku pro předpěstovávání sazeniček, takže tyhle řízky pěkně putovaly na celý den pod žárovku, aby měly i dost světla. Koncem října byly natolik silné, že jsem je přesadila do zahrady, kořeny měly nádherné. Nikdy by mě nenapadlo, jak snadno se listopadky řízkují. Teď jen, jestli přežijí i zimu, když jsem je řízkovala takhle pozdě - no uvidíme. Zahrnula jsem jim kořeny listím, aby se k nim mráz tolik nedostal. Kdyby se mi s nimi nezadařilo, tak si v dubnu udělám nové řízky.

Moje první řízkované listopadky.

Takže se hezky rozhlédněte po zahradách svých kamarádek a známých a u listopadek, které se vám líbí, je na jaře poproste o pár řízků.

Obecně pěstování mrazuvzdorných indických listopadek platí potom jen pár základních pravidel. Nesmí jim hnít kořeny, tedy pozor na jílovité půdy. Vodu ale potřebují, hlavně v létě a suchém babím létě potřebují listopadky zalévat, aby potom v listopadu hezky kvetly. Vyhovuje jim místo chráněné před větrem, vlhká propustná půda, kterou vylepšíte kompostem a slunce nebo polostín.

Tyhle 80 cm vysoké květiny by měly zvládnout až  -24 °C a každé jaro hezky znovu vyrůst ze země. Nic nezkazíte, když k nim po odkvětu nasypete i nějaké listí jako zimní peřinu. 

 Sepsala jsem tady pro Vás rozdělení odrůd indických listopadek podle barev:

• Růžové: Rosa-lila, Rosensilber, Gompie Rose, Clara Curtis (jako kopretina, plodí v říjnu a ne v listopadu), Anastasia (drobnokvětá), Mrs. Jessie Cooper, L'Innocence, Julia (kopretinová), Orchid Helen, 
• Bílé: Schneewitchen (vypadá jako kopretina), Gompie White, Stella, 
• Červené: Smoked  , Red Velvet, Gompie Red, Brennpunkt, Fellbacher Wein, Littleton Red, 
• Bronzové: Gompie Bronze, Herbstbrokat (drobnokvětá), Mary Stroker, 
• Oranžové: Gompie Yellow, BellaGold (žluté okraje a oranžové ke středu, výrazná), Kleiner Bernstein, Littleton Bronze, Mandarine, 
• Žluté: Goldmarianne, Beinchen (drobnokvětá), Citronella, Littleton Yellow, 
• Fuchsiové: Gompie Purple, Payton Dale Purple, Oury
• Vínové: Smokey Purple, Ceddie Mason,