Jak vylouskat lískové ořechy z turecké lísky?

Je to už dvanáct let, co jsme si na zahradě vysadili tureckou lísku (viz Historka o naší turecké lísce). Tahle kráska, pro kterou je domovina někde v jihovýchodní Evropě, je totiž nenáročným stromem, který by měl lépe zvládat zhoršující se klimatické podmínky. Aneb prostě roste v písku i jílu a snese velmi dobře i déletrvající sucho. To je vlastně zásadní rozdíl oproti naší klasické keřové lísce, která si libuje v místech s dostatkem vláhy a na krajích potoků a klidně i v zaplavovaných místech (bravurní článek o lískách od pana Kvapila je tady: https://www.potravinovezahrady.cz/liska-jeji-pestovani-a-funkce-v-permakulturnim-designu/). Jo a taky lépe snáší zimní studené větry než naše lísky. 

Ořechy z turecké lísky jsou menší a užší a s tvrdší skořápkou, louskají se mnohem složitěji než lískové oříšky z keřových lísek.

Pár let jí trvalo, než vůbec začala plodit, a tento rok jsme se konečně nad dvěma mísami plnými oříšků z turecké lísky dostali k jednomu zásadnímu problému, který nás doposud nenapadl. Jak máme, panečku, to množství vylouskat a čím? Ne, nesmějte se, on to vážně je zásadní problém. Jasně že jsme popadli klasický louskáček na lískové ořechy a louskali a louskali a louskali. Jenže slupka je tvrdá, opravdu mnohem tvrdší než u klasických lískových ořechů a oříšky jsou menší (jo... výtěžnost je menší... prostě se víc nadřete a oříšků máte méně, než kdybyste pěstovali naši keřovou lísku), takže ty potvůrky vystřelují bůhví kam a akorát si člověk skřípne kůži na prstech. A skořápky byly po celé kuchyni. S klasickým louskáčkem to prostě člověka celkem rychle přestane bavit.

Koupili jsme si drahý speciální uzavřený louskáček, ale ani ten není spásný.

Takže jsme zainvestovali do takového toho uzavřeného speciálního drahého louskáčku na ořechy, který nás přišel na celou tisícovku. Musím uznat, že je to šikovná věcička. Třeba ty klasické lískové ořechy z keřových lísek s ním jdou louskat jedna báseň a člověk si neskřípne ruce a skořápky nelítají po celé kuchyni. Jenže s oříšky z turecké lísky byl zase jiný problém. Tady tyto sofistikované louskáčky totiž neberou oříšky pod myslím 10-14 mm průměru. Prakticky to znamená, že to nevezme tak polovinu oříšků z té naší mísy, prostě ty oříšky jsou zúžené a někdy zploštělé, jak rostou v těch chlupatých složitých "hnízdech".

Takže holt náš postup zpracování úrody je následující. Co jde, to nacpeme do toho drahého louskáčku na ořechy a zkusíme vylouskat. Oříšky, které jsou moc úzké a nevezme je to, si dáváme bokem a louskáme je klasicky takovým tím úplně obyčejným louskáčkem. Jen je potřeba je do něj pečlivě umístit "naštorc". Prostě jak vidíte na fotce. Teprve tehdy se ty malé úzké dobře rozlousknou (s trochou opatrnosti, abyste si neskřípli kůži).

Když dáte oříšek mezi klasický louskáček správným způsobem, tak nakonec jde rozlousknout.

Na zahradě máme jak stromy tureckých lísek, tak i ty naše keřové šlechtěné lísky. Ono je roztomilé nazývat ty "keřové" keřovými, neboť aktuálně už jsou skoro stejně vysoké jako ta turecká líska a velmi rychle jsou z nich krásné vícekmenné stromy do zahrad. Jen je ale jasně vidět, že opravdu nutně k úrodě potřebují tu vodu. Jak je nějaký rok přes léto hodně sucho a nemám vody nazbyt, abychom lísky často prolévali vodou, tak je úroda v podstatě minimální. Zato turecká líska zatím plodí vždycky, i v suchu. A víte, jak to je: malé oříšky, které se pracně louskají, jsou pořád lepší než žádné oříšky.

Pokud jste si taky zasadili do zahrady tureckou lísku, snad se Vám tip na louskání jejích oříšků bude hodit.