Trávník bez sekání? Jedině z římského heřmánku Treneague!

Psal se rok 2014, když jsem objevila koncept trávníků bez sekání. No-mow lawn. Kobercové rostliny. Bezúdržbové trávníky. No, říká se tomu všelijak a já byla tehdy naprosto nadšená. Už jste si určitě všimli, že sekání a opečovávání a zalívání trávníku považuji za činnost naprosto strašnou a zbytečnou a neefektivní a raději budu roky zapěstovávat něco jiného, než bych se vůbec sklonila k tomu do domu třeba jen pořídit sekačku na trávu. Jo, až tak ty klasické sekací anglické trávníky nemusím. Fakt je nemusím.

Postupně se zarůstající trávník z římského heřmánku Treneague.

Trvalo mi dlouho, než jsme pokusy a omyly zjistila, jak si takový krásný "bezúdržbový" trávník bez sekání do zahrady pořídit. První pokusy s úrazníky dopadly katastrofálně (viz Úrazníku, vzdávám to!), takže v roce 2017 padlo rozhodnutí, že musím vyzkoušet římský heřmánek (Chamaemelum nobile), který z mé rešerše vhodných "no-mow lawn" rostlin vypadal pro naši zahradu nejschopněji. 

Další dva roky pokusů trvalo, než mi došlo, že ten bezúdržbový rozkošný "mechový" trávník z římského heřmánku neudělám z toho obyčejného kvetoucího ze semínek pěstovaného druhu. Fakt ne. A tak jsem si konečně přesně a pečlivě dohledala, co to Ti zahradní architekti v Anglii konkrétně používají a našla jsem speciálně vyšlechtěnou odrůdu Chamaemelum nobile Treneague. Jo, to slovíčko  Treneague je klíčem k zapěstování nízkého bezúdržbového "mechového" voňavého trávníku z římského heřmánku. Je to speciální odrůda římského heřmánku, která nekvete a množí se dělením trsů. Je přirozeně nízká a snese sešlap a dobře se rozšiřuje do stran. Tuhle si ze semínek nevypěstujete, tuhle si musíte koupit, nechat rozrůst a zase rozdělit trsy a opět nechat rozrůst.

Tenhle heřmánek nekvete a rozmnožujete ho dělením trsů. Takhle jsem si ho v průběhu let zapěstovala na hlavní cestičky v zahradě.

Přesně to jsem začala dělat v roce 2019. V sázení mi překáželo těhotenské břicho, ale zasadila jsem 10 prvních sazeniček římského heřmánku Treneague (tady Trávník z římského heřmánku – do třetice všeho dobrého). A hned druhým rokem jsem si tenhle "trávníček" naprosto zamilovala. Je úžasně jemný a hebký a příjemný na bosé chození! Při sešlapu se rozvoní. Ne, že byste to cítili při chození (kromě těch s extra citlivými nosy), ale když si na takovou plochu z římského heřmánku lehnete, tak už tu vůni cítíte. Snad každou návštěvu, co nám na zahradu zavítá, nechám přejet rukou po trávníku z římského heřmánku a přivonět si. Je to skvělé. Vůně je taková "medicínská", zvláštní, rozhodně se nepodobá vůni heřmánku, která znáte z čajů a z jiné bylinky. Nene, tohle voní jinak. Zatím si nikdo nestěžoval a všem návštěvám se vůně líbila, ale rozhodně doporučuji si rostlinku očichat, než z ní vytvoříte velké plochy a budete s ní mít spoustu práce. Každopádně sezení či ležení na římském heřmánku považuji za mnohem příjemnější, než sezení na anglickém trávníku.

Zasadila jsem římský heřmánek Treneague klukům vedle kamínkoviště u doskoku skluzavky. Příjemně se na něm totiž sedí a hraje.

Začala jsem ho sázet především na místa, která by bylo obtížné nebo skoro nemožné nějak sekat. Udělali jsme si terasu v organickém tvaru, předělenou, takže jsem ho dala do těch mezer. Rozrostl se tam, vyplnil prostor a kromě jarního lehkého odplevelení (kytek, co mi do něj nalétají, obvykle jitrocele a taky třapatky) a letního zalití (jednou týdně ve vedrech) se o něj fakt nemusím starat. Takže vám musí být jasné, že jsem začala přemýšlet, kam všude ho ještě dám na "zelené cesty" do zahrady a do míst, která by se složitě udržovala a přitom musí být pochůzí. Zrušila jsem poslední kusy našeho jedlého trávníku a postupně je nahradila tím římský heřmánkem. Vážně mi to usnadnilo život. U nás se jedlému trávníku moc nedařilo, prakticky ho tvořil jen pýr a plazivý jetel a vypadal docela otřesně. Ani pampelišky tam nechtěly růst, a to jsem tam rok co rok nosila semínka a "sela" je. A v létě byl naprosto vysušený dva měsíce v kuse, takže žádná sláva. Nemohla jsem ho zalévat, protože mi kvůli suchu nestačila voda. Děti stoupaly na včely, nechtěly po zahradě chodit bosé. V tomto ohledu bylo u nás na malé zahradě praktičtější dostat včelky na trvalkového záhony s květinami a dětem nechat na pobíhání a povalování se "mechové" nekvetoucí cestičky z římského heřmánku.

Postupně se zarůstající plochy římského heřmánku na podzim... listí z nich shrabuji do trvalkových záhonů.

U tohoto tématu ještě chvíli zůstanu. Ano, pochopili jste správně, že jsem vyměnila koncept jedlého trávníku za něco, co nekvete a je to jednodruhové. Je to podobné, jako s trávníkem, prostě snížíte život a pestrost té plochy. Nebudu se tady tvářit, že je trávník z římského heřmánku nějaká ekologicky suprová věc, když nekvete a v létě taky občas potřebuje zalít. Když máte jedlý trávník (takový, o jakém ve své knize o ekozahradách básní pan Jaroslav Svoboda), tak je to paráda, podporujete živočichy na zahradě a pestrost. Když máte louku, tak je to pro krajinu ještě lepší. Ale to se bavíme o zahradách, které se počítají na akry. Jestli čtete tento článek a nadchl vás římský heřmánek stejně jako mne, tak s ním ale počítejte na malé plochy. Na cestičku, pobytový kousek plochy u jezírka, malý plácek, předzahrádka apod. Není to věc, kterou byste chtěli zapěstovávat na stovky metrů čtverečních a ani by to nedávalo smysl. Pokud nutně potřebujete zaplnit stovky metrů čtverečních "něčím" jako trávník, tak doporučuji tam dát louku a dvakrát ročně posekat a vést si tou plochou jednu vysekanou cestičku. 

Protože trávník z římského heřmánku Treneague nijak nekvete, kompenzuji to na jaře krokusy, které do něj na různá míst sázím.

Trávník z římského heřmánku (Treneague) nejlíp užijete na malé zahradě. Náš pozemek má 750 m2, z toho kolem 110 m2 je dům a pak je tam terasa a okrasné jezírko a záhony a ještě k tomu nově bude i biobazén... a ke všem těmto místům je potřeba nějak chodit. Místo kamenných cestiček či mlatových cest (které by pro nás byly drahé, neumíme si je udělat sami) jsme se rozhodli pro zelené plochy právě z toho římského heřmánku. Pokud to máte podobně a máte prostě malou zahradu plnou různých cest a malých prostorů, tak se vám bude hodit. Pro velké zahrady to obecně moc není, respektive to tam nedává smysl.

Trávník z římského heřmánku Treneague používám na cestičky mezi záhony.

Jakou potřebuje trávník z římského heřmánku Treneague vlastně péči? Co je jinak oproti anglickým trávníkům? No v první řadě se složitěji zapěstovává. Koupíte si takové maličké bochánky (kupuji je nejčastěji z Polska z tohoto e-shopu, který je spolehlivý a ověřený a poštovné (i cena) je rozumné, když vezmete víc kusů: https://www.rosliny-magda.pl/product-pol-3016-Rumian-szlachetny-Treneague-Chamaemelum-nobile-9.html) Vždycky mi rostliny přišly v pořádku a celkem rychle. Jen někdy v nich bylo trochu trávy, kterou jsem si musela odplevelit už v těch květináčcích, ale to nevadilo. U nás v republice je má eshop Živé bylinky (https://www.zivebylinky.cz/anglicky-vytrvaly-hermanek-chamaemelum-nobile-treneague/), ale tam to obvykle vypadalo tak, že jsem objednala a pak měsíce čekala, pak urgovala a nakonec zjistili, že na mě zapomněli. Třeba vám to s nimi vyjde, ale já na to nemám nervy a radši beru to Polsko.

Římský heřmánek Treneague potřebuje jako podklad kompost promíchaný s hlínou -  v letních vedrech mu pomůže zadržet vláhu v půdě.

Tak, rostliny máte, teď ještě to místo na zapěstování "nesekacího trávníku". To je složitější. Římský heřmánek Treneague podle mé zkušenosti potřebuje tak alespoň 10 cm vrstvu kompostu a zapracovat do zkypřené hlíny, co na tom místě máte. Teprve do takto připraveného místa s tím kompostem můžete sazenice zasadit. Daleko od sebe. Nebojte, rozrostou se. Jen musíte počkat. Ten kompost je tam ale fakt základ, má rád půdy bohaté na humus a taky mu to v letních vedrech pomůže zadržet vláhu v půdě. Objednávala jsem rovnou celou hromadu z kompostárny před dům a rozhrnula na připravené místo a všechno zapravila a promíchala. Je dřina to místo připravit (ale to musíte i pro trávník, dělá se to jen jednou, no). Abyste nebyli celý rok, než se to trochu zaroste, na blátě a bahně, tak si můžete v mezerách vysypat nějakou cestičku ze štěpky, aby šlo procházet. Tu potom další shrnete pryč, další rok už se dá obvykle "skákat" mezi těmi kulatými rozrostlými polštáři římského heřmánku a teprve další rok je z toho hezká zarostlá zelená plocha.

Rok po zasazení se bochánky římského heřmánku postupně rozrostou a další rok už je plocha hezky zapojená.

Další část péče o římský heřmánek je jarní odplevelování. Když se teprve rozrůstá, tak musíte odplevelovat, bez toho to nejde. Možná pokud máte zahrady okolo a všechno bez jediného plevele, tak s tím problém mít nebudete, ale u nás tady jsou snad všelijaké druhy plevelů a zaplňují plochu mezi heřmánky a je potřeba je vyrýt, aby heřmánku nekonkurovaly. Používám na ně odplevelovač DeWit, který mi doporučila Petra z blogu Petra zahradničí (https://petrazahradnici.cz/muj-tip-na-zahradni-naradi/) a je fakt super. I když už je plocha krásně zarostlá a zelená, tak je na jaře potřeba vytáhnout těch pár rostlin, co se tam nějak dostane, pokud chcete zachovat plochu jednolitou. Obvykle je to fakt na jedno odpoledne v zahradě na jaře... pořád o dost méně, než by člověk strávil sekáním a řešením trávy a vertikutováním a hnojením a já nevímco všechno ještě lidi s klasickými trávníky dělají...

Další ukázka postupně se rozrůstajících bochánků římského heřmánku Treneague.

Další péče nastává potom až v létě - zalévání. Římský heřmánek Treneague je trochu náročnější na vodu. To znamená, že ve velkých letních vedrech ho jednou týdně zaliju. Na našem pozemku není studna (jsme na okraji krasu, tady prostě všechna voda zmizí někde dole v propustném podloží a studny tady nemá význam kopat... a prší tady u nás na slunném kopci málo, takže voda z retenčky brzo dojde a musím s ní šetřit. Mně zalití jednou za týden (když neprší a jsou vedra) teda přijde jako docela dost. Ale vím, že lidi s anglickými trávníky prolijou z vodovodu do svých trávníků denně spousty litrů vody a přijde jim to normální. Tak jen pro jistotu píšu, že mně osobně to přijde jako rostlina náročná na vodu a tak k ní přistupuju. Ale je pořád lepší svěží zelený krásný voňavý římský heřmánek než vyschlý žlutý trávník, který tady obvykle v létě bez zalívání býval. I louky tady lidé na zahradách jednou týdně zalévali, aby jim kvetly a nebyla to suché pýrovité cosi... Jestli počítáte každou kapku vody, tak pro vás na pochůzí plochy bude asi lepší zapěstovat mateřídoušku...

Na podzim je trávník z římského heřmánku Treneague pořád krásně zelený a svěží a voňavý.

No a na podzim z trávníku z římského heřmánku shrábnu listí do okolních trvalkových záhonů. Nevím, jestli by mu vadilo, vlastně jsem to nikdy netestovala, protože v naší zahradě se každý lístek počítá a chráním jimi fíkovníky a trvalky. No a to je celá péče. Nic se neseče, doma ani sekačku nemáme, kosu už jsem prodala. Prostě jen při založení dáte dost kompostu, na jaře odplevelíte a v létě ve vedrech ho radši zalejete. Náramně mi takový "trávník" vyhovuje. Zatímco všichni tři naši okolní sousedé tráví hodiny a hodiny se svými sekačkami, my můžeme trávit čas v zahradě jinak.

V zimě a na jaře vypadá trávník z římského heřmánku prostě nějak takto:

Římský heřmánek je vpravo, v něm jsou na jaře krokusy. Vypadá z jara prostě hnědožlutě a postupně se zelená.

Takhle vypadá trávník z římského heřmánku treneague na jaře, když kvetou krokusy.

Vsadila jsem si do něj zavčas jarní cibuloviny a líbí se mi to. Je potřeba vybírat jen z těch brzkých (krokusy, ladoňky), které se stihnou pak přes květen zatáhnout a jen shrábnete pak ty suché stvoly a zase máte hezkou zelenou plochu. Třeba hyacinty jsem do trávníku z římského heřmánku zkusila dát taky, ale jejich stvoly tam jsou ještě někdy v červnu a zasychají a není to hezké. Pozdější cibuloviny tedy raději dejte do trvalkových záhonů, kde se jejich hnědnoucí listy pak skryjí.

Cibuloviny vpravo v trávníku z římského heřmánku postupně hnědnou. Nejvíc se mi osvědčily krokusy, které se celkem rychle zatáhnou a jen sesbírám ty hnědé stvoly a brzy je zase trávník z římského heřmánku Treneague pěkný. Hyacinty jsem raději pak přesadila do trvalkových záhonů.

Na římského heřmánku je krásné to, že koupíte základní sadu sazenic na jedno místo a když na další plochy tolik nespěcháte a třeba je jen zaštěpkujete, tak si ho z té první plochy třeba po dvou letech rozesadíte a rozšíříte sami a zadarmo (no za spoustu práce, ale když nemáte peníze, tak se vyplatí vědět, že to DIY rozšiřování takhle udělat jde). Já jsem rozesadila kousky vyrytých "drnů" římského heřmánku kamarádce a sama si ho v průběhu let zapěstovávám na nová a nová místa a vytlačila jsem tam zbytky trávníku, co tam ještě byly. A teď mne to čeká znovu, protože při stavbě biobazénu na zahradě mám spoustu ploch naprosto poničených a z těch zdravých, co zůstaly uchráněné, budu ten římský heřmánek na podzim jeden po druhém prostě rozesazovat a rozesazovat a znovu zapěstovávávat. A na původních místech mi zůstanou po okrajích "díry", které budou nějakou dobu zarůstat. Ale je to plán, jak to finančně zvládnou po tom, co nás stavba biobazénu prostě stojí spoustu peněz a na nákup sazenic to už pak moc není...

Takhle vypadá postupně se rozrůstající trávník z římského heřmánku Treneague v létě.

Tak co, podařilo se mi dobře shrnout vše, co potřebujete vědět o pěstování trávníku z římského heřmánku Treneague? Snad se někomu moje pětileté zkušenosti (a předchozí pokusy a omyly) budou hodit. 

Trávník z římského heřmánku Treneague používáme na zelené cestičky mezi trvalkovými záhony.

Vpravo je nově dopěstovaná část trávníku z římského heřmánku Treneague a je vidět, že v začátcích rozhodně potřebuje na jaře odplevelit.

Jak bude fungovat biobazén bez zakrytí?

Na to si musíme rok počkat. Budování biobazénu teprve začalo. Chtěla jsem tady ale sepsat, co jsem si našla k tématu bazénu bez zakrytí. 

Zatím teprve v procesu stavby. Ale kryt tam nebude, tady vysvětluju proč a jak jinak řeším bezpečnost.

Všimla jsem si diskuze pod příspěvkem Atelieru Flera, kde pan Ferdinand Leffler (jsem jeho velkým fanouškem!) na toto téma hovoří z pohledu architektury a zážitků v zahradě, tady: https://www.instagram.com/p/C9R4sSwsB58/ Prostě pohled na vodní plochu je po celý rok skvělým zážitkem. Vím to u našich přátel, kteří mají koupací jezírko (s technologií Hydrobalance) a je to nádherný prvek zahrady. Odráží se v něm nebe, pijí z něj vlaštovky za letu, v zimě se na něm dá bruslit. Vypadá to diametrálně odlišně od všech těch divných krytých bazénů, které se tady v nové zástavbě na vesnici ve velkém rozrostly. Ty zakryté kolosy v zahradách (jo, koukám na ně skrz ploty a tak) fakt vypadají pěkně blbě. A popravdě ani nevidím, že by se v nich někdo koupal. Fakt ne. Zatímco naši kamarádi jsou v tom jejich koupacím jezírku bez zakrytí od května do října prakticky denně. A tak se dalo čekat, že si pořizujeme drahý biobazén na plavání (jo, cenu vám tady taky někdy sepíšu) a fakt tam vůbec nemáme kryt a ani ho tam mít nikdy nebudeme (není na to nachystaný tvar, příprava, nic... nebude tam a basta).

Co nejčastěji zmiňují zastánci krytí bazénů:

1) zkrátí se sezona jen na dva měsíce. Hm, tímto asi chtějí říct, že klasický bazén je u nás extra studený, pokud nemá kryt. To nemám ponětí. Ale když ještě kamarádi měli své koupací jezírko celý den osluněné, tak mělo běžně v sezoně ráno kolem 23 °C a večer 28 °C. A ano, v červnu a v září mělo kolem 20-22 °C, co si pamatuji. Teď, když mají jezírko celý den ve stínu vysokých (tří až čtyřmetrových) keřů směrem z jižní a západní strany, tak si po většinu sezony stabilně udržuje teplotu kolem 21-22 °C po celý den po většinu léta (kamarádům to ale přesně takto vyhovuje pro ochlazení).

No my samozřejmě chceme teplou vodu a prodloužení sezony na minimálně čtyři měsíce. Když už do toho člověk investuje ty peníze, že... Ale plánujeme si to zařídit nákupem bazénového tepelného čerpadla, které bude napájené z přebytků naší fotovoltaické elektrárny, co máme na střeše (...). Je to tak složité téma, že si zaslouží samostatný článek. Někomu ten ohřev "nefunguje", někomu zas funguje skvěle, asi to bude alchymie. No a samozřejmě bude náš biobazén celodenně co nejvíc osluněný a ještě k tomu je zateplený zespod a z boku (jo, já vím, že největší odpar a odchod tepla je z hladiny, ale toto se prostě taky doporučovalo v mnohých materiálech, tak jsme to raději udělali. Zateplení už znovu člověk prostě nedodělá. Hm, jak to bude nebo nebude fungovat, tady určitě za rok sepíšu i s informacemi o teplotách v našem biobazénu :-) Sama jsem nesmírně zvědavá.

2) bezpečnost dětí. Kdekoliv někdo někde zmíní, že bude bazén bez krytu, tak se na něj sesypou jak supi všichni ti lidi, co ani bazén nemají a bojují za bezpečnost dětí všech a všude a bez toho, aniž by si vyslechli, jak to daný člověk řeší a jak to má. No jasně že je důležitá bezpečnost! Jak by ne. Ale popravdě nějak nechápu, jak má bezpečnost asi tak má proboha zajistit nějaký pochybný kryt? Jakože je na zámek a kód a majitel se v tom bazénu koupe jen, když tam žádné děti nikde kolem nejsou? Tak to možná bude fungovat... A pak bude věčně trnout, jestli ho nezapomněl náhodou odkrytý a bude to stejně desetkrát kontrolovat. A bude se stresovat, jestli si to dítě náhodou neumí ten kryt nějak oddělat, nebo mu nepomůže kamarád apod. Ale pro mne je to jasné - jezírko v zahradě (klidně malé), už i obyčejný sud (!!!), ale taky prostě biobazén, i špatně chráněná retenčka i takový ten malý nadzemní bazén se schůdkami... prostě tohle všechno JE RIZIKOVÉ a může se v tom dítě utopit (no nekoukejte na mě, já se jako malá často nakláněla nehlídaná do sudu na sběr vody, vždycky jsem si našla cestu, jak vyšplhat k okraji, když o tom nikdo nevěděl, je štěstí, že tady jsem... na sudy pod okapem ze stříšek se obvykle zapomíná). Jakákoliv taková plocha znamená, že NEMŮŽETE DÍTĚ NECHAT V ZAHRADĚ NIKDY SAMOTNÉ. Vždyť batole se utopí i v minijezírku, když tam zapadne hlavou a stačí jen chvilka. My je v zahradě samotné nenecháváme, protože minijezírko (2x1m) tam bylo už rok před narozením prvního syna. Vždycky v naší zahradě to riziko utopení dítěte bylo a tak jsme k tomu přistupovali. Když jsme si udělali větší okrasné jezírko, taky to znamenalo neustále hlídat děti na zahradě. Každou návštěvu varuji a s každým dítětem, které někdy hlídám spolu s našimi, na tu zahradu prostě jdu. A ano, člověk si ani nemůže odběhnout na záchod (nebo na to prostě musí nahnat děti domů), ale to je realita. Není to tak pohodlné jako na zahradách bez vodních a jiných nebezpečných prvků. Naše děti nemají svobodu být na zahradě samy. Nejsou samy ani na zahradě u tchýně, kde je malý nadzemní bazén. A přijde mi, že doufat, že kryt bazénu tohle riziko sníží a člověk může být "v pohodě" je bláhové. Jednou ta voda k utopení na zahradě je a nemyslím, že kryt je záchranou. Nemáme ho a nebudeme ho mít. Naše zahradě je prostě vždycky pro děti nebezpečná (už jen tím okrasným jezírkem a sudy na vodu) a přesně takhle k ní přistupujeme a nenecháváme tam děti hrát bez dozoru dospělých. Takhle jsme si to vybrali.

3) náročná údržba. Lidi si kryty bazénů pořizují, aby do nich nepadal prach, pyl a listí a lépe je udrželi čisté. Protože udržet bazén čistý je asi dost obtížné. Tchýně má jen ten nadzemní s kyslíkovými tabletami a někdy ho musí znovu vypustit a napustit i třikrát za sezónu. Právě proto si pořizujeme biobazén s technologií Hydrobalance, aby nám tu údržbu řešil ten filtr založený na biofilmu. Jo, má to hodně pravidel (nesmí tam fosfor z některých materiálů a nebo třeba na bosé noze zachycená kulička hnojiva trávníku a nedejbože tam nesmíte vylít coca colu ;-) ), ale funguje to velmi dobře. Samozřejmě se nečistoty vysávají jezírkovým vysavačem (nejlíp pak robotickým, což bude trvat, než na něj našetříme), to se ale řeší i u bazénů.

4) utopená zvířata. Lidi, kteří nechali otevřený kryt bazénu nějakou dobu, popisují, že lovili z vody mrtvá zvířata. Mrtvé psy, kočky, lasičky, králíky ... To je smutné. Naproti tomu v diskuzích jiní lidé píšou, že mají nekryté bazény už desítky let a mrtvé zvíře žádné. Jejich psi a kočky žijí a ti majitelé nechápou, jak se tam někomu zvířata mohou topit. Ono je to asi o něčem jiném. Záleží na pozici bazénu, na tvaru, na tom, jestli mají zvířata kde jinde na zahradě pít. Jestli vedou do bazénu nějaké schody či je tam mělčí zóna (dělá se u biobazénů a koupacích jezírek). U nás je to jednoduché, děláme biobazén vyvýšený (jsme ve svahu a jinak to ani nešlo a líbí se nám to víc), takže se do něj zvíře může dostat jedině z malého místa z terasy. A tam budou pozvolné schody a malá mělčina, kde se zvířata mohou napít a mohou vylézt. I když ale očekávám, že budou pít z našeho spodního okrasného jezírka s rostlinami, kde obvykle všechny cizí kočky z okolí a ježci a bůhvi kdo všechno další pije...  prostě máme jiné místo, kde se zvířata mohou napít a netopí se tam. Psa ani vlastní kočku nemáme a neplánujeme. Přátelé mají koupací jezírko na zahradě už sedm let a ani psi, které hlídali, ani jejich kočka ani jiná zvířata se jim tam neutopila. Ale právě u bazénu, který má kryt a tudíž jasně daný ohraničený kraj jen třeba se schůdky (aby tam ten kryt šel dát), bych to riziko právě čekala velké. Biobazény, které krytí nemají a mívají mělčiny s  rostlinami a různé schůdky a organické tvary apod., budou pro zvířata bezpečnější.

Tak, snad jsem vám tady sepsala moje úvahy o krytech na (bio)bazény a vysvětlila proč zrovna my ho nemáme a nebudeme mít. A jak přistupujeme k bezpečnosti dětí na zahradě s nebezpečnými vodními plochami. Takže až někdo bude mít na sociálních sítích spasitelský komplex a bude mi tvrdit, jak je pitomé nemít nad bazénem kryt, nechť si nejdřív přečte tohle moje povídání a pak teprve něco vypustí z pusy.