Trávník bez sekání? Jedině z římského heřmánku Treneague!

Psal se rok 2014, když jsem objevila koncept trávníků bez sekání. No-mow lawn. Kobercové rostliny. Bezúdržbové trávníky. No, říká se tomu všelijak a já byla tehdy naprosto nadšená. Už jste si určitě všimli, že sekání a opečovávání a zalívání trávníku považuji za činnost naprosto strašnou a zbytečnou a neefektivní a raději budu roky zapěstovávat něco jiného, než bych se vůbec sklonila k tomu do domu třeba jen pořídit sekačku na trávu. Jo, až tak ty klasické sekací anglické trávníky nemusím. Fakt je nemusím.

Postupně se zarůstající trávník z římského heřmánku Treneague.

Trvalo mi dlouho, než jsme pokusy a omyly zjistila, jak si takový krásný "bezúdržbový" trávník bez sekání do zahrady pořídit. První pokusy s úrazníky dopadly katastrofálně (viz Úrazníku, vzdávám to!), takže v roce 2017 padlo rozhodnutí, že musím vyzkoušet římský heřmánek (Chamaemelum nobile), který z mé rešerše vhodných "no-mow lawn" rostlin vypadal pro naši zahradu nejschopněji. 

Další dva roky pokusů trvalo, než mi došlo, že ten bezúdržbový rozkošný "mechový" trávník z římského heřmánku neudělám z toho obyčejného kvetoucího ze semínek pěstovaného druhu. Fakt ne. A tak jsem si konečně přesně a pečlivě dohledala, co to Ti zahradní architekti v Anglii konkrétně používají a našla jsem speciálně vyšlechtěnou odrůdu Chamaemelum nobile Treneague. Jo, to slovíčko  Treneague je klíčem k zapěstování nízkého bezúdržbového "mechového" voňavého trávníku z římského heřmánku. Je to speciální odrůda římského heřmánku, která nekvete a množí se dělením trsů. Je přirozeně nízká a snese sešlap a dobře se rozšiřuje do stran. Tuhle si ze semínek nevypěstujete, tuhle si musíte koupit, nechat rozrůst a zase rozdělit trsy a opět nechat rozrůst.

Tenhle heřmánek nekvete a rozmnožujete ho dělením trsů. Takhle jsem si ho v průběhu let zapěstovala na hlavní cestičky v zahradě.

Přesně to jsem začala dělat v roce 2019. V sázení mi překáželo těhotenské břicho, ale zasadila jsem 10 prvních sazeniček římského heřmánku Treneague (tady Trávník z římského heřmánku – do třetice všeho dobrého). A hned druhým rokem jsem si tenhle "trávníček" naprosto zamilovala. Je úžasně jemný a hebký a příjemný na bosé chození! Při sešlapu se rozvoní. Ne, že byste to cítili při chození (kromě těch s extra citlivými nosy), ale když si na takovou plochu z římského heřmánku lehnete, tak už tu vůni cítíte. Snad každou návštěvu, co nám na zahradu zavítá, nechám přejet rukou po trávníku z římského heřmánku a přivonět si. Je to skvělé. Vůně je taková "medicínská", zvláštní, rozhodně se nepodobá vůni heřmánku, která znáte z čajů a z jiné bylinky. Nene, tohle voní jinak. Zatím si nikdo nestěžoval a všem návštěvám se vůně líbila, ale rozhodně doporučuji si rostlinku očichat, než z ní vytvoříte velké plochy a budete s ní mít spoustu práce. Každopádně sezení či ležení na římském heřmánku považuji za mnohem příjemnější, než sezení na anglickém trávníku.

Zasadila jsem římský heřmánek Treneague klukům vedle kamínkoviště u doskoku skluzavky. Příjemně se na něm totiž sedí a hraje.

Začala jsem ho sázet především na místa, která by bylo obtížné nebo skoro nemožné nějak sekat. Udělali jsme si terasu v organickém tvaru, předělenou, takže jsem ho dala do těch mezer. Rozrostl se tam, vyplnil prostor a kromě jarního lehkého odplevelení (kytek, co mi do něj nalétají, obvykle jitrocele a taky třapatky) a letního zalití (jednou týdně ve vedrech) se o něj fakt nemusím starat. Takže vám musí být jasné, že jsem začala přemýšlet, kam všude ho ještě dám na "zelené cesty" do zahrady a do míst, která by se složitě udržovala a přitom musí být pochůzí. Zrušila jsem poslední kusy našeho jedlého trávníku a postupně je nahradila tím římský heřmánkem. Vážně mi to usnadnilo život. U nás se jedlému trávníku moc nedařilo, prakticky ho tvořil jen pýr a plazivý jetel a vypadal docela otřesně. Ani pampelišky tam nechtěly růst, a to jsem tam rok co rok nosila semínka a "sela" je. A v létě byl naprosto vysušený dva měsíce v kuse, takže žádná sláva. Nemohla jsem ho zalévat, protože mi kvůli suchu nestačila voda. Děti stoupaly na včely, nechtěly po zahradě chodit bosé. V tomto ohledu bylo u nás na malé zahradě praktičtější dostat včelky na trvalkového záhony s květinami a dětem nechat na pobíhání a povalování se "mechové" nekvetoucí cestičky z římského heřmánku.

Postupně se zarůstající plochy římského heřmánku na podzim... listí z nich shrabuji do trvalkových záhonů.

U tohoto tématu ještě chvíli zůstanu. Ano, pochopili jste správně, že jsem vyměnila koncept jedlého trávníku za něco, co nekvete a je to jednodruhové. Je to podobné, jako s trávníkem, prostě snížíte život a pestrost té plochy. Nebudu se tady tvářit, že je trávník z římského heřmánku nějaká ekologicky suprová věc, když nekvete a v létě taky občas potřebuje zalít. Když máte jedlý trávník (takový, o jakém ve své knize o ekozahradách básní pan Jaroslav Svoboda), tak je to paráda, podporujete živočichy na zahradě a pestrost. Když máte louku, tak je to pro krajinu ještě lepší. Ale to se bavíme o zahradách, které se počítají na akry. Jestli čtete tento článek a nadchl vás římský heřmánek stejně jako mne, tak s ním ale počítejte na malé plochy. Na cestičku, pobytový kousek plochy u jezírka, malý plácek, předzahrádka apod. Není to věc, kterou byste chtěli zapěstovávat na stovky metrů čtverečních a ani by to nedávalo smysl. Pokud nutně potřebujete zaplnit stovky metrů čtverečních "něčím" jako trávník, tak doporučuji tam dát louku a dvakrát ročně posekat a vést si tou plochou jednu vysekanou cestičku. 

Protože trávník z římského heřmánku Treneague nijak nekvete, kompenzuji to na jaře krokusy, které do něj na různá míst sázím.

Trávník z římského heřmánku (Treneague) nejlíp užijete na malé zahradě. Náš pozemek má 750 m2, z toho kolem 110 m2 je dům a pak je tam terasa a okrasné jezírko a záhony a ještě k tomu nově bude i biobazén... a ke všem těmto místům je potřeba nějak chodit. Místo kamenných cestiček či mlatových cest (které by pro nás byly drahé, neumíme si je udělat sami) jsme se rozhodli pro zelené plochy právě z toho římského heřmánku. Pokud to máte podobně a máte prostě malou zahradu plnou různých cest a malých prostorů, tak se vám bude hodit. Pro velké zahrady to obecně moc není, respektive to tam nedává smysl.

Trávník z římského heřmánku Treneague používám na cestičky mezi záhony.

Jakou potřebuje trávník z římského heřmánku Treneague vlastně péči? Co je jinak oproti anglickým trávníkům? No v první řadě se složitěji zapěstovává. Koupíte si takové maličké bochánky (kupuji je nejčastěji z Polska z tohoto e-shopu, který je spolehlivý a ověřený a poštovné (i cena) je rozumné, když vezmete víc kusů: https://www.rosliny-magda.pl/product-pol-3016-Rumian-szlachetny-Treneague-Chamaemelum-nobile-9.html) Vždycky mi rostliny přišly v pořádku a celkem rychle. Jen někdy v nich bylo trochu trávy, kterou jsem si musela odplevelit už v těch květináčcích, ale to nevadilo. U nás v republice je má eshop Živé bylinky (https://www.zivebylinky.cz/anglicky-vytrvaly-hermanek-chamaemelum-nobile-treneague/), ale tam to obvykle vypadalo tak, že jsem objednala a pak měsíce čekala, pak urgovala a nakonec zjistili, že na mě zapomněli. Třeba vám to s nimi vyjde, ale já na to nemám nervy a radši beru to Polsko.

Římský heřmánek Treneague potřebuje jako podklad kompost promíchaný s hlínou -  v letních vedrech mu pomůže zadržet vláhu v půdě.

Tak, rostliny máte, teď ještě to místo na zapěstování "nesekacího trávníku". To je složitější. Římský heřmánek Treneague podle mé zkušenosti potřebuje tak alespoň 10 cm vrstvu kompostu a zapracovat do zkypřené hlíny, co na tom místě máte. Teprve do takto připraveného místa s tím kompostem můžete sazenice zasadit. Daleko od sebe. Nebojte, rozrostou se. Jen musíte počkat. Ten kompost je tam ale fakt základ, má rád půdy bohaté na humus a taky mu to v letních vedrech pomůže zadržet vláhu v půdě. Objednávala jsem rovnou celou hromadu z kompostárny před dům a rozhrnula na připravené místo a všechno zapravila a promíchala. Je dřina to místo připravit (ale to musíte i pro trávník, dělá se to jen jednou, no). Abyste nebyli celý rok, než se to trochu zaroste, na blátě a bahně, tak si můžete v mezerách vysypat nějakou cestičku ze štěpky, aby šlo procházet. Tu potom další shrnete pryč, další rok už se dá obvykle "skákat" mezi těmi kulatými rozrostlými polštáři římského heřmánku a teprve další rok je z toho hezká zarostlá zelená plocha.

Rok po zasazení se bochánky římského heřmánku postupně rozrostou a další rok už je plocha hezky zapojená.

Další část péče o římský heřmánek je jarní odplevelování. Když se teprve rozrůstá, tak musíte odplevelovat, bez toho to nejde. Možná pokud máte zahrady okolo a všechno bez jediného plevele, tak s tím problém mít nebudete, ale u nás tady jsou snad všelijaké druhy plevelů a zaplňují plochu mezi heřmánky a je potřeba je vyrýt, aby heřmánku nekonkurovaly. Používám na ně odplevelovač DeWit, který mi doporučila Petra z blogu Petra zahradničí (https://petrazahradnici.cz/muj-tip-na-zahradni-naradi/) a je fakt super. I když už je plocha krásně zarostlá a zelená, tak je na jaře potřeba vytáhnout těch pár rostlin, co se tam nějak dostane, pokud chcete zachovat plochu jednolitou. Obvykle je to fakt na jedno odpoledne v zahradě na jaře... pořád o dost méně, než by člověk strávil sekáním a řešením trávy a vertikutováním a hnojením a já nevímco všechno ještě lidi s klasickými trávníky dělají...

Další ukázka postupně se rozrůstajících bochánků římského heřmánku Treneague.

Další péče nastává potom až v létě - zalévání. Římský heřmánek Treneague je trochu náročnější na vodu. To znamená, že ve velkých letních vedrech ho jednou týdně zaliju. Na našem pozemku není studna (jsme na okraji krasu, tady prostě všechna voda zmizí někde dole v propustném podloží a studny tady nemá význam kopat... a prší tady u nás na slunném kopci málo, takže voda z retenčky brzo dojde a musím s ní šetřit. Mně zalití jednou za týden (když neprší a jsou vedra) teda přijde jako docela dost. Ale vím, že lidi s anglickými trávníky prolijou z vodovodu do svých trávníků denně spousty litrů vody a přijde jim to normální. Tak jen pro jistotu píšu, že mně osobně to přijde jako rostlina náročná na vodu a tak k ní přistupuju. Ale je pořád lepší svěží zelený krásný voňavý římský heřmánek než vyschlý žlutý trávník, který tady obvykle v létě bez zalívání býval. I louky tady lidé na zahradách jednou týdně zalévali, aby jim kvetly a nebyla to suché pýrovité cosi... Jestli počítáte každou kapku vody, tak pro vás na pochůzí plochy bude asi lepší zapěstovat mateřídoušku...

Na podzim je trávník z římského heřmánku Treneague pořád krásně zelený a svěží a voňavý.

No a na podzim z trávníku z římského heřmánku shrábnu listí do okolních trvalkových záhonů. Nevím, jestli by mu vadilo, vlastně jsem to nikdy netestovala, protože v naší zahradě se každý lístek počítá a chráním jimi fíkovníky a trvalky. No a to je celá péče. Nic se neseče, doma ani sekačku nemáme, kosu už jsem prodala. Prostě jen při založení dáte dost kompostu, na jaře odplevelíte a v létě ve vedrech ho radši zalejete. Náramně mi takový "trávník" vyhovuje. Zatímco všichni tři naši okolní sousedé tráví hodiny a hodiny se svými sekačkami, my můžeme trávit čas v zahradě jinak.

V zimě a na jaře vypadá trávník z římského heřmánku prostě nějak takto:

Římský heřmánek je vpravo, v něm jsou na jaře krokusy. Vypadá z jara prostě hnědožlutě a postupně se zelená.

Takhle vypadá trávník z římského heřmánku treneague na jaře, když kvetou krokusy.

Vsadila jsem si do něj zavčas jarní cibuloviny a líbí se mi to. Je potřeba vybírat jen z těch brzkých (krokusy, ladoňky), které se stihnou pak přes květen zatáhnout a jen shrábnete pak ty suché stvoly a zase máte hezkou zelenou plochu. Třeba hyacinty jsem do trávníku z římského heřmánku zkusila dát taky, ale jejich stvoly tam jsou ještě někdy v červnu a zasychají a není to hezké. Pozdější cibuloviny tedy raději dejte do trvalkových záhonů, kde se jejich hnědnoucí listy pak skryjí.

Cibuloviny vpravo v trávníku z římského heřmánku postupně hnědnou. Nejvíc se mi osvědčily krokusy, které se celkem rychle zatáhnou a jen sesbírám ty hnědé stvoly a brzy je zase trávník z římského heřmánku Treneague pěkný. Hyacinty jsem raději pak přesadila do trvalkových záhonů.

Na římského heřmánku je krásné to, že koupíte základní sadu sazenic na jedno místo a když na další plochy tolik nespěcháte a třeba je jen zaštěpkujete, tak si ho z té první plochy třeba po dvou letech rozesadíte a rozšíříte sami a zadarmo (no za spoustu práce, ale když nemáte peníze, tak se vyplatí vědět, že to DIY rozšiřování takhle udělat jde). Já jsem rozesadila kousky vyrytých "drnů" římského heřmánku kamarádce a sama si ho v průběhu let zapěstovávám na nová a nová místa a vytlačila jsem tam zbytky trávníku, co tam ještě byly. A teď mne to čeká znovu, protože při stavbě biobazénu na zahradě mám spoustu ploch naprosto poničených a z těch zdravých, co zůstaly uchráněné, budu ten římský heřmánek na podzim jeden po druhém prostě rozesazovat a rozesazovat a znovu zapěstovávávat. A na původních místech mi zůstanou po okrajích "díry", které budou nějakou dobu zarůstat. Ale je to plán, jak to finančně zvládnou po tom, co nás stavba biobazénu prostě stojí spoustu peněz a na nákup sazenic to už pak moc není...

Takhle vypadá postupně se rozrůstající trávník z římského heřmánku Treneague v létě.

Tak co, podařilo se mi dobře shrnout vše, co potřebujete vědět o pěstování trávníku z římského heřmánku Treneague? Snad se někomu moje pětileté zkušenosti (a předchozí pokusy a omyly) budou hodit. 

Trávník z římského heřmánku Treneague používáme na zelené cestičky mezi trvalkovými záhony.

Vpravo je nově dopěstovaná část trávníku z římského heřmánku Treneague a je vidět, že v začátcích rozhodně potřebuje na jaře odplevelit.