Jak jsem vyráběla domácí jutový kryt pružin naší trampolíny

Kryt pružin obvykle prostě s trampolínou koupíte. Je to taková ta plastová věc, která chrání pružiny a díky které dětem nepropadnou nožičky mezi pružiny. Před osmi lety jsme jeden takový s naší "zakopanou" trampolínou pořídili (Jak jsme si zakopali trampolínu (2016)). Děti po něm běhaly dokolečka a nesundávali jsme ho ani v zimě (jen z něj a z trampolíny shrnovali sníh). Vydržel nám dobrých šest let, než se po krajích začal trhat. Ach, kdybych věděla, jak tristní jsou náhradní kryty pružin, možná bych ho tehdy ještě sešila, aby další dva roky vydržel....

Někdo o volných večerech háčkuje a plete svetry a čepice, já vyplétala kryt z pružin z juty...

Koupili jsme si náhradní kryt pružin za nějakých 1200 Kč a nevím proč jsme očekávali, že opět vydrží nějakých šest let... no to ani omylem. Úplně se vydrolil už za rok a půl. Rozpadal se na malé plastové kousky, brrrr, fakt nesnáším plast v zahradě a tak ta příšernost musela hned do popelnice... sbírala jsem každý ten kousek jen, aby nezůstal v zahradě. A naše trampolína zůstala holá (a nebezpečná, dětem tam mohly zapadnout nožky).

Takhle vypadá "nahá" trampolína bez krytu pružin. Děti samozřejmě naházely pod trampolínu balonky a hračky a blbě se nám všechno vytahovalo.

Chvíli mi trvalo, než jsem začala přemýšlet o náhradním řešení. Abyste věděli, nehodlám už utrácet další tisícovku za nějaký pochybný kryt pružin, který vydrží sotva rok. Tohle prostě dál nejde. Musí existovat řešení z přírodních materiálů.... a tak jsem si pořídila prostě obyčejné jutové pásky a zkusila to z nich. Koupila jsem je tady: https://juta-eshop.cz/jutove-pasky-prirodni-15-x-2500-cm/, mají 15 cm šířku a jedna role je dlouhá 25 metrů. 

Zkouším to s jutovými pásy...

Provlékla jsem je cik cak pružinami a zavázala kolem kraje. Po částech, dvojitě pro větší pevnost. Dalo to celkem dost práce, někde mi vznikly mezery, které jsem prostě "nějak" poprovlékala a zavázala, aby bylo každé místo pokryté. Vystačily mi na to dvě role těch jutových pásů a trošičku ze třetího, tedy 50-55 m toho 15 cm širokého pásu. Jedna role stojí kolem 210 Kč, takže na tenhle můj přírodní jutový kryt pružin padlo nějakých 450 Kč. 

Základní omotání juty kolem pružin, tu "díru" vpravo jsem pak ještě dořešila a domotala.

Nedělám si iluze o dlouhé životnosti té juty, v zimě dostane zabrat a v dešti taky. Ale pokud vydrží aspoň rok, tak je to pořád levnější než nový plastový kryt pružin, který nic nevydrží. Budu přinejhorším dávat ročně jen 450 Kč namísto 1200 Kč a holt jedno odpoledne trávit opravami a motáním juty kolem pružin. Sama jsem zvědavá, jak to bude nebo nebude fungovat. Jedno je ale jisté - z mého nového systému nepadají do zahrady žádné kousíčky plastu a bordela.

No a děti samozřejmě chtěly i nějakou "barvu", tak jsem nakonec ještě objednala i dva barevné užší dobarvované jutové pásky, které byly ve slevě. No je jasné, že tohle každý rok dělat nebudu a je jasné, že po dvou deštích ta barva bude zpátky "jutová", ale nakonec jsem udělala klukům radost.

Kluci chtěli i "barvu", tak jsem dokoupila tenké barevné jutové pásky na "ozdobu", byly ve slevě. Tohle ale při domotávkách už dělat nebudu.

Výsledek i s těmi barevnými páskami vidíte na té první fotce nahoře. Můj DIY jutový kryt pružin trampolíny. No jsem fakt zvědavá na tu výdrž.

Celý náš odpočinkový koutek ze z"zakopanou" trampolínou, v závětří převislých moruší a stříhaného bukového živého plotu.

Naše "zakopaná" trampolína je na zahradě po těch 8 let nejvíc využívaným herním prvkem pro děti. Synové mají 10 a 5 let a stále u nich trampolína "vede". I jejich kamarádi s nimi tráví skákáním nejvíc času. V létě na ní pozorujeme večer hvězdy nebo prostě jen tak odpočíváme, kluci si na ni křídami kreslí silnice a obrázky (Hrátky s trampolínou). Na podzim je to krásně vyhřáté místo v závětří, na kterém je za slunných dní fakt dobře. Jsem ráda, že ji na zahradě máme a takto "zakopanou". 

Trávník bez sekání? Jedině z římského heřmánku Treneague!

Psal se rok 2014, když jsem objevila koncept trávníků bez sekání. No-mow lawn. Kobercové rostliny. Bezúdržbové trávníky. No, říká se tomu všelijak a já byla tehdy naprosto nadšená. Už jste si určitě všimli, že sekání a opečovávání a zalívání trávníku považuji za činnost naprosto strašnou a zbytečnou a neefektivní a raději budu roky zapěstovávat něco jiného, než bych se vůbec sklonila k tomu do domu třeba jen pořídit sekačku na trávu. Jo, až tak ty klasické sekací anglické trávníky nemusím. Fakt je nemusím.

Postupně se zarůstající trávník z římského heřmánku Treneague.

Trvalo mi dlouho, než jsme pokusy a omyly zjistila, jak si takový krásný "bezúdržbový" trávník bez sekání do zahrady pořídit. První pokusy s úrazníky dopadly katastrofálně (viz Úrazníku, vzdávám to!), takže v roce 2017 padlo rozhodnutí, že musím vyzkoušet římský heřmánek (Chamaemelum nobile), který z mé rešerše vhodných "no-mow lawn" rostlin vypadal pro naši zahradu nejschopněji. 

Další dva roky pokusů trvalo, než mi došlo, že ten bezúdržbový rozkošný "mechový" trávník z římského heřmánku neudělám z toho obyčejného kvetoucího ze semínek pěstovaného druhu. Fakt ne. A tak jsem si konečně přesně a pečlivě dohledala, co to Ti zahradní architekti v Anglii konkrétně používají a našla jsem speciálně vyšlechtěnou odrůdu Chamaemelum nobile Treneague. Jo, to slovíčko  Treneague je klíčem k zapěstování nízkého bezúdržbového "mechového" voňavého trávníku z římského heřmánku. Je to speciální odrůda římského heřmánku, která nekvete a množí se dělením trsů. Je přirozeně nízká a snese sešlap a dobře se rozšiřuje do stran. Tuhle si ze semínek nevypěstujete, tuhle si musíte koupit, nechat rozrůst a zase rozdělit trsy a opět nechat rozrůst.

Tenhle heřmánek nekvete a rozmnožujete ho dělením trsů. Takhle jsem si ho v průběhu let zapěstovala na hlavní cestičky v zahradě.

Přesně to jsem začala dělat v roce 2019. V sázení mi překáželo těhotenské břicho, ale zasadila jsem 10 prvních sazeniček římského heřmánku Treneague (tady Trávník z římského heřmánku – do třetice všeho dobrého). A hned druhým rokem jsem si tenhle "trávníček" naprosto zamilovala. Je úžasně jemný a hebký a příjemný na bosé chození! Při sešlapu se rozvoní. Ne, že byste to cítili při chození (kromě těch s extra citlivými nosy), ale když si na takovou plochu z římského heřmánku lehnete, tak už tu vůni cítíte. Snad každou návštěvu, co nám na zahradu zavítá, nechám přejet rukou po trávníku z římského heřmánku a přivonět si. Je to skvělé. Vůně je taková "medicínská", zvláštní, rozhodně se nepodobá vůni heřmánku, která znáte z čajů a z jiné bylinky. Nene, tohle voní jinak. Zatím si nikdo nestěžoval a všem návštěvám se vůně líbila, ale rozhodně doporučuji si rostlinku očichat, než z ní vytvoříte velké plochy a budete s ní mít spoustu práce. Každopádně sezení či ležení na římském heřmánku považuji za mnohem příjemnější, než sezení na anglickém trávníku.

Zasadila jsem římský heřmánek Treneague klukům vedle kamínkoviště u doskoku skluzavky. Příjemně se na něm totiž sedí a hraje.

Začala jsem ho sázet především na místa, která by bylo obtížné nebo skoro nemožné nějak sekat. Udělali jsme si terasu v organickém tvaru, předělenou, takže jsem ho dala do těch mezer. Rozrostl se tam, vyplnil prostor a kromě jarního lehkého odplevelení (kytek, co mi do něj nalétají, obvykle jitrocele a taky třapatky) a letního zalití (jednou týdně ve vedrech) se o něj fakt nemusím starat. Takže vám musí být jasné, že jsem začala přemýšlet, kam všude ho ještě dám na "zelené cesty" do zahrady a do míst, která by se složitě udržovala a přitom musí být pochůzí. Zrušila jsem poslední kusy našeho jedlého trávníku a postupně je nahradila tím římský heřmánkem. Vážně mi to usnadnilo život. U nás se jedlému trávníku moc nedařilo, prakticky ho tvořil jen pýr a plazivý jetel a vypadal docela otřesně. Ani pampelišky tam nechtěly růst, a to jsem tam rok co rok nosila semínka a "sela" je. A v létě byl naprosto vysušený dva měsíce v kuse, takže žádná sláva. Nemohla jsem ho zalévat, protože mi kvůli suchu nestačila voda. Děti stoupaly na včely, nechtěly po zahradě chodit bosé. V tomto ohledu bylo u nás na malé zahradě praktičtější dostat včelky na trvalkového záhony s květinami a dětem nechat na pobíhání a povalování se "mechové" nekvetoucí cestičky z římského heřmánku.

Postupně se zarůstající plochy římského heřmánku na podzim... listí z nich shrabuji do trvalkových záhonů.

U tohoto tématu ještě chvíli zůstanu. Ano, pochopili jste správně, že jsem vyměnila koncept jedlého trávníku za něco, co nekvete a je to jednodruhové. Je to podobné, jako s trávníkem, prostě snížíte život a pestrost té plochy. Nebudu se tady tvářit, že je trávník z římského heřmánku nějaká ekologicky suprová věc, když nekvete a v létě taky občas potřebuje zalít. Když máte jedlý trávník (takový, o jakém ve své knize o ekozahradách básní pan Jaroslav Svoboda), tak je to paráda, podporujete živočichy na zahradě a pestrost. Když máte louku, tak je to pro krajinu ještě lepší. Ale to se bavíme o zahradách, které se počítají na akry. Jestli čtete tento článek a nadchl vás římský heřmánek stejně jako mne, tak s ním ale počítejte na malé plochy. Na cestičku, pobytový kousek plochy u jezírka, malý plácek, předzahrádka apod. Není to věc, kterou byste chtěli zapěstovávat na stovky metrů čtverečních a ani by to nedávalo smysl. Pokud nutně potřebujete zaplnit stovky metrů čtverečních "něčím" jako trávník, tak doporučuji tam dát louku a dvakrát ročně posekat a vést si tou plochou jednu vysekanou cestičku. 

Protože trávník z římského heřmánku Treneague nijak nekvete, kompenzuji to na jaře krokusy, které do něj na různá míst sázím.

Trávník z římského heřmánku (Treneague) nejlíp užijete na malé zahradě. Náš pozemek má 750 m2, z toho kolem 110 m2 je dům a pak je tam terasa a okrasné jezírko a záhony a ještě k tomu nově bude i biobazén... a ke všem těmto místům je potřeba nějak chodit. Místo kamenných cestiček či mlatových cest (které by pro nás byly drahé, neumíme si je udělat sami) jsme se rozhodli pro zelené plochy právě z toho římského heřmánku. Pokud to máte podobně a máte prostě malou zahradu plnou různých cest a malých prostorů, tak se vám bude hodit. Pro velké zahrady to obecně moc není, respektive to tam nedává smysl.

Trávník z římského heřmánku Treneague používám na cestičky mezi záhony.

Jakou potřebuje trávník z římského heřmánku Treneague vlastně péči? Co je jinak oproti anglickým trávníkům? No v první řadě se složitěji zapěstovává. Koupíte si takové maličké bochánky (kupuji je nejčastěji z Polska z tohoto e-shopu, který je spolehlivý a ověřený a poštovné (i cena) je rozumné, když vezmete víc kusů: https://www.rosliny-magda.pl/product-pol-3016-Rumian-szlachetny-Treneague-Chamaemelum-nobile-9.html) Vždycky mi rostliny přišly v pořádku a celkem rychle. Jen někdy v nich bylo trochu trávy, kterou jsem si musela odplevelit už v těch květináčcích, ale to nevadilo. U nás v republice je má eshop Živé bylinky (https://www.zivebylinky.cz/anglicky-vytrvaly-hermanek-chamaemelum-nobile-treneague/), ale tam to obvykle vypadalo tak, že jsem objednala a pak měsíce čekala, pak urgovala a nakonec zjistili, že na mě zapomněli. Třeba vám to s nimi vyjde, ale já na to nemám nervy a radši beru to Polsko.

Římský heřmánek Treneague potřebuje jako podklad kompost promíchaný s hlínou -  v letních vedrech mu pomůže zadržet vláhu v půdě.

Tak, rostliny máte, teď ještě to místo na zapěstování "nesekacího trávníku". To je složitější. Římský heřmánek Treneague podle mé zkušenosti potřebuje tak alespoň 10 cm vrstvu kompostu a zapracovat do zkypřené hlíny, co na tom místě máte. Teprve do takto připraveného místa s tím kompostem můžete sazenice zasadit. Daleko od sebe. Nebojte, rozrostou se. Jen musíte počkat. Ten kompost je tam ale fakt základ, má rád půdy bohaté na humus a taky mu to v letních vedrech pomůže zadržet vláhu v půdě. Objednávala jsem rovnou celou hromadu z kompostárny před dům a rozhrnula na připravené místo a všechno zapravila a promíchala. Je dřina to místo připravit (ale to musíte i pro trávník, dělá se to jen jednou, no). Abyste nebyli celý rok, než se to trochu zaroste, na blátě a bahně, tak si můžete v mezerách vysypat nějakou cestičku ze štěpky, aby šlo procházet. Tu potom další shrnete pryč, další rok už se dá obvykle "skákat" mezi těmi kulatými rozrostlými polštáři římského heřmánku a teprve další rok je z toho hezká zarostlá zelená plocha.

Rok po zasazení se bochánky římského heřmánku postupně rozrostou a další rok už je plocha hezky zapojená.

Další část péče o římský heřmánek je jarní odplevelování. Když se teprve rozrůstá, tak musíte odplevelovat, bez toho to nejde. Možná pokud máte zahrady okolo a všechno bez jediného plevele, tak s tím problém mít nebudete, ale u nás tady jsou snad všelijaké druhy plevelů a zaplňují plochu mezi heřmánky a je potřeba je vyrýt, aby heřmánku nekonkurovaly. Používám na ně odplevelovač DeWit, který mi doporučila Petra z blogu Petra zahradničí (https://petrazahradnici.cz/muj-tip-na-zahradni-naradi/) a je fakt super. I když už je plocha krásně zarostlá a zelená, tak je na jaře potřeba vytáhnout těch pár rostlin, co se tam nějak dostane, pokud chcete zachovat plochu jednolitou. Obvykle je to fakt na jedno odpoledne v zahradě na jaře... pořád o dost méně, než by člověk strávil sekáním a řešením trávy a vertikutováním a hnojením a já nevímco všechno ještě lidi s klasickými trávníky dělají...

Další ukázka postupně se rozrůstajících bochánků římského heřmánku Treneague.

Další péče nastává potom až v létě - zalévání. Římský heřmánek Treneague je trochu náročnější na vodu. To znamená, že ve velkých letních vedrech ho jednou týdně zaliju. Na našem pozemku není studna (jsme na okraji krasu, tady prostě všechna voda zmizí někde dole v propustném podloží a studny tady nemá význam kopat... a prší tady u nás na slunném kopci málo, takže voda z retenčky brzo dojde a musím s ní šetřit. Mně zalití jednou za týden (když neprší a jsou vedra) teda přijde jako docela dost. Ale vím, že lidi s anglickými trávníky prolijou z vodovodu do svých trávníků denně spousty litrů vody a přijde jim to normální. Tak jen pro jistotu píšu, že mně osobně to přijde jako rostlina náročná na vodu a tak k ní přistupuju. Ale je pořád lepší svěží zelený krásný voňavý římský heřmánek než vyschlý žlutý trávník, který tady obvykle v létě bez zalívání býval. I louky tady lidé na zahradách jednou týdně zalévali, aby jim kvetly a nebyla to suché pýrovité cosi... Jestli počítáte každou kapku vody, tak pro vás na pochůzí plochy bude asi lepší zapěstovat mateřídoušku...

Na podzim je trávník z římského heřmánku Treneague pořád krásně zelený a svěží a voňavý.

No a na podzim z trávníku z římského heřmánku shrábnu listí do okolních trvalkových záhonů. Nevím, jestli by mu vadilo, vlastně jsem to nikdy netestovala, protože v naší zahradě se každý lístek počítá a chráním jimi fíkovníky a trvalky. No a to je celá péče. Nic se neseče, doma ani sekačku nemáme, kosu už jsem prodala. Prostě jen při založení dáte dost kompostu, na jaře odplevelíte a v létě ve vedrech ho radši zalejete. Náramně mi takový "trávník" vyhovuje. Zatímco všichni tři naši okolní sousedé tráví hodiny a hodiny se svými sekačkami, my můžeme trávit čas v zahradě jinak.

V zimě a na jaře vypadá trávník z římského heřmánku prostě nějak takto:

Římský heřmánek je vpravo, v něm jsou na jaře krokusy. Vypadá z jara prostě hnědožlutě a postupně se zelená.

Takhle vypadá trávník z římského heřmánku treneague na jaře, když kvetou krokusy.

Vsadila jsem si do něj zavčas jarní cibuloviny a líbí se mi to. Je potřeba vybírat jen z těch brzkých (krokusy, ladoňky), které se stihnou pak přes květen zatáhnout a jen shrábnete pak ty suché stvoly a zase máte hezkou zelenou plochu. Třeba hyacinty jsem do trávníku z římského heřmánku zkusila dát taky, ale jejich stvoly tam jsou ještě někdy v červnu a zasychají a není to hezké. Pozdější cibuloviny tedy raději dejte do trvalkových záhonů, kde se jejich hnědnoucí listy pak skryjí.

Cibuloviny vpravo v trávníku z římského heřmánku postupně hnědnou. Nejvíc se mi osvědčily krokusy, které se celkem rychle zatáhnou a jen sesbírám ty hnědé stvoly a brzy je zase trávník z římského heřmánku Treneague pěkný. Hyacinty jsem raději pak přesadila do trvalkových záhonů.

Na římského heřmánku je krásné to, že koupíte základní sadu sazenic na jedno místo a když na další plochy tolik nespěcháte a třeba je jen zaštěpkujete, tak si ho z té první plochy třeba po dvou letech rozesadíte a rozšíříte sami a zadarmo (no za spoustu práce, ale když nemáte peníze, tak se vyplatí vědět, že to DIY rozšiřování takhle udělat jde). Já jsem rozesadila kousky vyrytých "drnů" římského heřmánku kamarádce a sama si ho v průběhu let zapěstovávám na nová a nová místa a vytlačila jsem tam zbytky trávníku, co tam ještě byly. A teď mne to čeká znovu, protože při stavbě biobazénu na zahradě mám spoustu ploch naprosto poničených a z těch zdravých, co zůstaly uchráněné, budu ten římský heřmánek na podzim jeden po druhém prostě rozesazovat a rozesazovat a znovu zapěstovávávat. A na původních místech mi zůstanou po okrajích "díry", které budou nějakou dobu zarůstat. Ale je to plán, jak to finančně zvládnou po tom, co nás stavba biobazénu prostě stojí spoustu peněz a na nákup sazenic to už pak moc není...

Takhle vypadá postupně se rozrůstající trávník z římského heřmánku Treneague v létě.

Tak co, podařilo se mi dobře shrnout vše, co potřebujete vědět o pěstování trávníku z římského heřmánku Treneague? Snad se někomu moje pětileté zkušenosti (a předchozí pokusy a omyly) budou hodit. 

Trávník z římského heřmánku Treneague používáme na zelené cestičky mezi trvalkovými záhony.

Vpravo je nově dopěstovaná část trávníku z římského heřmánku Treneague a je vidět, že v začátcích rozhodně potřebuje na jaře odplevelit.

Jak bude fungovat biobazén bez zakrytí?

Na to si musíme rok počkat. Budování biobazénu teprve začalo. Chtěla jsem tady ale sepsat, co jsem si našla k tématu bazénu bez zakrytí. 

Zatím teprve v procesu stavby. Ale kryt tam nebude, tady vysvětluju proč a jak jinak řeším bezpečnost.

Všimla jsem si diskuze pod příspěvkem Atelieru Flera, kde pan Ferdinand Leffler (jsem jeho velkým fanouškem!) na toto téma hovoří z pohledu architektury a zážitků v zahradě, tady: https://www.instagram.com/p/C9R4sSwsB58/ Prostě pohled na vodní plochu je po celý rok skvělým zážitkem. Vím to u našich přátel, kteří mají koupací jezírko (s technologií Hydrobalance) a je to nádherný prvek zahrady. Odráží se v něm nebe, pijí z něj vlaštovky za letu, v zimě se na něm dá bruslit. Vypadá to diametrálně odlišně od všech těch divných krytých bazénů, které se tady v nové zástavbě na vesnici ve velkém rozrostly. Ty zakryté kolosy v zahradách (jo, koukám na ně skrz ploty a tak) fakt vypadají pěkně blbě. A popravdě ani nevidím, že by se v nich někdo koupal. Fakt ne. Zatímco naši kamarádi jsou v tom jejich koupacím jezírku bez zakrytí od května do října prakticky denně. A tak se dalo čekat, že si pořizujeme drahý biobazén na plavání (jo, cenu vám tady taky někdy sepíšu) a fakt tam vůbec nemáme kryt a ani ho tam mít nikdy nebudeme (není na to nachystaný tvar, příprava, nic... nebude tam a basta).

Co nejčastěji zmiňují zastánci krytí bazénů:

1) zkrátí se sezona jen na dva měsíce. Hm, tímto asi chtějí říct, že klasický bazén je u nás extra studený, pokud nemá kryt. To nemám ponětí. Ale když ještě kamarádi měli své koupací jezírko celý den osluněné, tak mělo běžně v sezoně ráno kolem 23 °C a večer 28 °C. A ano, v červnu a v září mělo kolem 20-22 °C, co si pamatuji. Teď, když mají jezírko celý den ve stínu vysokých (tří až čtyřmetrových) keřů směrem z jižní a západní strany, tak si po většinu sezony stabilně udržuje teplotu kolem 21-22 °C po celý den po většinu léta (kamarádům to ale přesně takto vyhovuje pro ochlazení).

No my samozřejmě chceme teplou vodu a prodloužení sezony na minimálně čtyři měsíce. Když už do toho člověk investuje ty peníze, že... Ale plánujeme si to zařídit nákupem bazénového tepelného čerpadla, které bude napájené z přebytků naší fotovoltaické elektrárny, co máme na střeše (...). Je to tak složité téma, že si zaslouží samostatný článek. Někomu ten ohřev "nefunguje", někomu zas funguje skvěle, asi to bude alchymie. No a samozřejmě bude náš biobazén celodenně co nejvíc osluněný a ještě k tomu je zateplený zespod a z boku (jo, já vím, že největší odpar a odchod tepla je z hladiny, ale toto se prostě taky doporučovalo v mnohých materiálech, tak jsme to raději udělali. Zateplení už znovu člověk prostě nedodělá. Hm, jak to bude nebo nebude fungovat, tady určitě za rok sepíšu i s informacemi o teplotách v našem biobazénu :-) Sama jsem nesmírně zvědavá.

2) bezpečnost dětí. Kdekoliv někdo někde zmíní, že bude bazén bez krytu, tak se na něj sesypou jak supi všichni ti lidi, co ani bazén nemají a bojují za bezpečnost dětí všech a všude a bez toho, aniž by si vyslechli, jak to daný člověk řeší a jak to má. No jasně že je důležitá bezpečnost! Jak by ne. Ale popravdě nějak nechápu, jak má bezpečnost asi tak má proboha zajistit nějaký pochybný kryt? Jakože je na zámek a kód a majitel se v tom bazénu koupe jen, když tam žádné děti nikde kolem nejsou? Tak to možná bude fungovat... A pak bude věčně trnout, jestli ho nezapomněl náhodou odkrytý a bude to stejně desetkrát kontrolovat. A bude se stresovat, jestli si to dítě náhodou neumí ten kryt nějak oddělat, nebo mu nepomůže kamarád apod. Ale pro mne je to jasné - jezírko v zahradě (klidně malé), už i obyčejný sud (!!!), ale taky prostě biobazén, i špatně chráněná retenčka i takový ten malý nadzemní bazén se schůdkami... prostě tohle všechno JE RIZIKOVÉ a může se v tom dítě utopit (no nekoukejte na mě, já se jako malá často nakláněla nehlídaná do sudu na sběr vody, vždycky jsem si našla cestu, jak vyšplhat k okraji, když o tom nikdo nevěděl, je štěstí, že tady jsem... na sudy pod okapem ze stříšek se obvykle zapomíná). Jakákoliv taková plocha znamená, že NEMŮŽETE DÍTĚ NECHAT V ZAHRADĚ NIKDY SAMOTNÉ. Vždyť batole se utopí i v minijezírku, když tam zapadne hlavou a stačí jen chvilka. My je v zahradě samotné nenecháváme, protože minijezírko (2x1m) tam bylo už rok před narozením prvního syna. Vždycky v naší zahradě to riziko utopení dítěte bylo a tak jsme k tomu přistupovali. Když jsme si udělali větší okrasné jezírko, taky to znamenalo neustále hlídat děti na zahradě. Každou návštěvu varuji a s každým dítětem, které někdy hlídám spolu s našimi, na tu zahradu prostě jdu. A ano, člověk si ani nemůže odběhnout na záchod (nebo na to prostě musí nahnat děti domů), ale to je realita. Není to tak pohodlné jako na zahradách bez vodních a jiných nebezpečných prvků. Naše děti nemají svobodu být na zahradě samy. Nejsou samy ani na zahradě u tchýně, kde je malý nadzemní bazén. A přijde mi, že doufat, že kryt bazénu tohle riziko sníží a člověk může být "v pohodě" je bláhové. Jednou ta voda k utopení na zahradě je a nemyslím, že kryt je záchranou. Nemáme ho a nebudeme ho mít. Naše zahradě je prostě vždycky pro děti nebezpečná (už jen tím okrasným jezírkem a sudy na vodu) a přesně takhle k ní přistupujeme a nenecháváme tam děti hrát bez dozoru dospělých. Takhle jsme si to vybrali.

3) náročná údržba. Lidi si kryty bazénů pořizují, aby do nich nepadal prach, pyl a listí a lépe je udrželi čisté. Protože udržet bazén čistý je asi dost obtížné. Tchýně má jen ten nadzemní s kyslíkovými tabletami a někdy ho musí znovu vypustit a napustit i třikrát za sezónu. Právě proto si pořizujeme biobazén s technologií Hydrobalance, aby nám tu údržbu řešil ten filtr založený na biofilmu. Jo, má to hodně pravidel (nesmí tam fosfor z některých materiálů a nebo třeba na bosé noze zachycená kulička hnojiva trávníku a nedejbože tam nesmíte vylít coca colu ;-) ), ale funguje to velmi dobře. Samozřejmě se nečistoty vysávají jezírkovým vysavačem (nejlíp pak robotickým, což bude trvat, než na něj našetříme), to se ale řeší i u bazénů.

4) utopená zvířata. Lidi, kteří nechali otevřený kryt bazénu nějakou dobu, popisují, že lovili z vody mrtvá zvířata. Mrtvé psy, kočky, lasičky, králíky ... To je smutné. Naproti tomu v diskuzích jiní lidé píšou, že mají nekryté bazény už desítky let a mrtvé zvíře žádné. Jejich psi a kočky žijí a ti majitelé nechápou, jak se tam někomu zvířata mohou topit. Ono je to asi o něčem jiném. Záleží na pozici bazénu, na tvaru, na tom, jestli mají zvířata kde jinde na zahradě pít. Jestli vedou do bazénu nějaké schody či je tam mělčí zóna (dělá se u biobazénů a koupacích jezírek). U nás je to jednoduché, děláme biobazén vyvýšený (jsme ve svahu a jinak to ani nešlo a líbí se nám to víc), takže se do něj zvíře může dostat jedině z malého místa z terasy. A tam budou pozvolné schody a malá mělčina, kde se zvířata mohou napít a mohou vylézt. I když ale očekávám, že budou pít z našeho spodního okrasného jezírka s rostlinami, kde obvykle všechny cizí kočky z okolí a ježci a bůhvi kdo všechno další pije...  prostě máme jiné místo, kde se zvířata mohou napít a netopí se tam. Psa ani vlastní kočku nemáme a neplánujeme. Přátelé mají koupací jezírko na zahradě už sedm let a ani psi, které hlídali, ani jejich kočka ani jiná zvířata se jim tam neutopila. Ale právě u bazénu, který má kryt a tudíž jasně daný ohraničený kraj jen třeba se schůdky (aby tam ten kryt šel dát), bych to riziko právě čekala velké. Biobazény, které krytí nemají a mívají mělčiny s  rostlinami a různé schůdky a organické tvary apod., budou pro zvířata bezpečnější.

Tak, snad jsem vám tady sepsala moje úvahy o krytech na (bio)bazény a vysvětlila proč zrovna my ho nemáme a nebudeme mít. A jak přistupujeme k bezpečnosti dětí na zahradě s nebezpečnými vodními plochami. Takže až někdo bude mít na sociálních sítích spasitelský komplex a bude mi tvrdit, jak je pitomé nemít nad bazénem kryt, nechť si nejdřív přečte tohle moje povídání a pak teprve něco vypustí z pusy.

Podivuhodné morušové listy a náš nový Morušovník bílý

Už jste někdy slyšeli o heterofylii? Česky je to různolistost, tedy schopnost rostliny vytvářet na jednom exempláři odlišné tvary a velikosti listů. Já už jsem rozhodně poučená a už to vím. Ale až poté, co jsem pěknou chvíli panikařila, že jsme si pořídili úplně špatnou odrůdu Morušovníku bílého...

Takhle rozdílně mohou vypadat listy stromu moruše bílá (Morus alba), klidně i na jednom stromě.

Celé to začalo, když si naši sousedé (manželova maminka) koupili před deseti lety malý roztomilý keřík, který měl mít jedlé plody. Teda, v nedalekém zahradnictví je ubezpečili, že jde o malý keřík. Tak ho dali k plotu u naší terasy a několik let se nic nedělo, jen keř pomalu rostl. A pak se objevily první plody – krásné bílé moruše. A mně došlo, že si sousedé ze zahradnictví odnesli ne keř, ale strom, který v dospělosti dosahuje až 15 metrů!

Náramně nám tyhle velké bílé moruše (s černými okraji, když dozrávají) zachutnaly. Na zahradě máme malé převislé morušušovníky černé, ale tohle je jiná liga. Bílý morušovník má velké šťavnaté plody, které se snadno sbírají, nerozmáčknou se hned v ruce a hlavně nebarví. To je příjemné, protože nemusím prát pořád tolik zabarveného dětského oblečení a nemám úplně černé ruce, když je ze stromu uzobávám. Velké bílé plody morušovníku bílého tedy nad těmi černými z převislých stromků vyhrávají na plné čáře. Za těch pár let, jsme si je naprosto oblíbili. Sousedé nám vždycky dovolí si půlku stromu, která se klene nad plotem u naší terasy, otrhávat. Vozíme je i přátelům, i do práce a vždycky sklidí úspěch. Začínají zrát někdy už v červnu, jindy v průběhu července.

Tohle jsou bílé plody Morušovníku bílého. Ano, já vím, mají černý okraj. Ale nebarví. Fakt jsou to plody bílé moruše a jsou lepší než plody morušovníku černého.

Takže když začala sousedka poprvé hovořit o tom, že tenhle úžasný strom pokácí, skoro nám vyrazila dech. Už jsme si na tu lahodnou úrodu fakt zvykli a pohled do zeleně z naší terasy nám taky náramně vyhovuje. Ale pro sousedku je náročné udržovat tak velký strom, sklízet z něj listí a raději by tam měla něco menšího (tak jako to bylo původně v plánu). Od té chvíle jsme hledali místo, kam bychom mohli zasadit morušovník bílý do naší zahrady... ano, já vím, já vím. Naše zahrada není nafukovací a na tak obrovský strom tam není místo. Slyšela jsem to od manžela i od přátel několikrát.

Situaci ale vyřešila opět sousedka. Nepokáceli se tchánem zatím morušovník, ten ještě ne, vidí, jak ho zbožňujeme... ale pokáceli obrovskou kroucenou vrbu, která byla před jejich domem u naší předzahrádky (příliš je trápila svým zdlouhavým shazováním listí přes celou zimu a taky svěšením větví pod mrazy...). Takže před domem nám vzniklo volné místo :-) A hádejte, co jsme tam hned z naší strany zasadili...

Už je tam. Malá sazenice Morušovníku bílého. Třešeň, co je v pozadí, bude muset pryč (je příliš blízkou sousedů, na zídce, naklání se nad dům a straší sousedy, že by mohla spadnout na ten jejich a navíc jim padá listí na zámkovou dlažbu... Morušovník jsme zasadili dál od plotu s ohledem na to, jak obrovský strom z něj vyroste.

Když jsem roztomilou sazenici Morušovníku bílého sázela, zaujaly mne jeho listy. Byly výrazně jiné, než na jaké jsme u sousedovic morušovníku zvyklí. Takže jsem začala panikařit, že nám v zahradnictví popletli odrůdy a poslali něco jiného. A já chtěla tu stejnou bílou moruši, jakou jsme si oblíbili. Jakmile jsem začala hledat více a více informací o moruších a jak poznat jednotlivé druhy, našla jsem i informaci o heterofilii. Na jednom stromu dokonce mohou být jak srdčité, tak laločnaté listy a je v pořádku, když má naše nová sazenice jiné listy než ta, kterou známe. Teď jsem jen docela zvědavá, jestli si je nový stromek časem změní a bude je mít stejné jako ten, co tady roste už deset let.

Úplně nejvíc mám ale radost z toho, že budu mít před domem další ze stromů, který mám spojený s vyprávěním mého dědečka. Když to nevyšlo s hrušní přededvéřkou, tak to snad teď vyjde s morušovníkem. Vždycky si vzpomenu na květnatá vyprávění dědečka. Vzpomínal na dobu, kdy jako malý bydlel u svého dospelého bratra a jeho ženy, který ho jedno období vychovával namísto rodičů. Byly tam velké sady morušovníků, dědeček s kamarády po nich v jednom kuse lezli a v létě se přejídali sladkými moruškami. A bratr ho nechával krmit těmi listy ty bource morušové pro výrobu hedvábí (tehdy se u nás vyrábělo především na padáky). Jo, hedvábí vyrábět nebudu, ale chutné morušové plody si budu užívat tak, jako můj dědeček.

A jistě jste si všimli, že jsme strom zasadili nad naši kamennou dlažbu před domem. Navzdory všem radám, které výrazně varují před sázením morušovníků nad chodníky kvůli znečištění spadenými plody. Jo, s tím počítáme. Ty bílé naštěstí nebarví. A spadené plody rychle sesychají. Navíc po nich jdou taky ptáci. A na zemi mravenci. Myslím, že s bílým morušovníkem to nebude takový problém. Uvidíme za pár let...

O moruších už jsem se kdysi rozepisovala tady: http://www.vysnenazahrada.cz/2013/05/moruse-ospale-krasky-s-chutnymi-plody.html

Hezky sepsané informace o moruších:

Morušová zahrada. Druhy moruší a jak je poznáme? Odkaz: https://www.morusovazahrada.cz/2016/06/druhy-morusi-jak-je-poznat.html

Jakou vybrat folii pro biobazén

A je to tady zase. Nad barvou folie jsem přemýšlela už před čtyřmi lety a sepsala k tomu tenhle článek: Jakou folii do jezírka? Černá versus tmavě olivová, antracit, khaki...! Zjistili jsme, že potřebujeme folii se středně šedým odstínem, aby jezírko vypadalo fakt dobře, tak jako ta první fotka od našich kamarádů. To jsem ještě nevěděla, jak zatraceně komplikované to začne být, jakmile si budeme chtít pořídit biobazén my. Sehnat středně šedou folii pro biobazén je teda oříšek! A středně šedá (nebo mramorovaná břidlicová apod. tmavě šedé odstíny) je přesně ta barva, která vám vykouzlí nádherně modrou vodu, kolikrát i s odlesky. Pojďte se podívat na to, jak to na trhu s foliemi do biobazénů teda reálně teď vypadá.

Šedá folie dělá hezky modrou vodu. Tohle je z katalogu Alkorplanu a jak budeme mít ten náš biobazén hotový, tak sem dám naši fotku: https://renolit-alkorplan.com/fileadmin/alkorplan/Technical_documents/International_Digital_Renolit_CommercialCatalogue.pdf  

Jezírková folie Fatrafol (přejmenovaná na Fatrafol Aquaplast 805 GEO)

To je ta PVC folie, která se pro jezírka a biobazény používá u nás asi nejčastěji. Jednu její podobu měli naši přátelé před sedmi lety (olivově zelená a používá/používala ji spousta firem instalující Hydrobalance technologie). I když má UV stabilizaci, tak přátelům po třech letech vybledla do šedozelenkavé a po dalších třech letech vybledla do obyčejné světle zelené (dle tohoto dotazu se to děje více lidem: https://www.fatrafol.cz/dotazy/barva/ a závisí to asi na různých faktorech). Teď mají naši kamarádi zelené jezírko a už není tak krásné, jako bylo s tou tmavě šedivou (která barvila vodu do modra jako nerezové bazény). Aktuálně (léto 2024) ji Fatrafol rovnou vyrábí jen ve dvou zelených odstínech (khaki a zelená) a nezlobte se na mě, ale jezírka z nich vypadají příšerně. Sice někteří jezírkáři vychvalují, jak je tmavě zelená praktická, že na ní není vidět žádná špína, ale koupat se v tom člověk potom nějak nemá zrovna chuť.

Výhodou Aquaplastu 805 GEO je, že neškodí rostlinám, bakteriím a biofilmu, který vodu v biobazénu s filtrem s biofilmem, čistí. Folie je PVC. Netuším, zda obsahuje bisfenol nebo ftaláty, nejspíš ano, tomu se ale v případě změkčeného PVC asi vyhnout nedá.

Tahle fólie je za super cenu. Kolem 300 Kč/m2. Folie pro náš biobazén by stála 33 tisíc Kč.

Zelenou folii pro bazén vážně, ale vážně nechceme. Tohle je pro ilustraci Alkorplan Natur Pool v Green Nature zelené. Ale je to podobné, prostě zelená folie v bazénu je fakt nic moc.

Hydroizolační folie pro nádrže s pitnou vodou Fatrafol Aquaplast 825

Tohle je folie v modré barvě, typicky "bazénová" (ale do chloravaných bazénů nesmí, nevydržela by tu chemii). Má mít UV stabilizaci a mělo by jí asi být možné použít v biobazénu s Hydrobalance systémem. Kdybychom chtěli sytou modrou barvu. Což nechceme.

Je certifikovaná pro styk s pitnou vodou a měla by být do jezírek a biobazénů snad i vhodná (ale ftaláty a bisfenoly jako změkčovadla tam, obávám se, budou). Super. Cena je kolem 250 Kč/m2. Folie pro náš biobazén by stála 27 500 Kč.

Kaučuková jezírková folie (EPDM folie)

Vždycky se jedná o syntetický kaučuk, tedy uměle vyrobenou Ethylen-Prophylen,-Dien-Monomer (EPDM) směs. Nejde o přírodní a nezávadný kaučuk, ale jen o jeho umělou napodobeninu. 

Neobsahuje ftaláty ani změkčovadla, bisfenoly apod. Cena je kolem 350 Kč/m2. Více informací jsem nezjišťovala, protože se vyrábí jen v černé barvě, kterou rozhodně nechceme.

Fatrafol PVC střešní izolační folie 810 (POZOR!! NEVHODNÁ!!!)

Firmy, které budují koupací jezírka nebo biobazény, bohužel běžně používají i střešní folie od Fatrafolu právě pro zákazníky, kteří nechtějí jenom zelenou barvu a chtějí ušetřit. Střešní folie totiž Fatrafol vyrábí i ve středně šedé (tu chceme my), světle šedé, šedobílé, modré, antracitové (prakticky khaki), i bílé a zelené. Tahle folie má kvalitní UV ochranu, takže nevybledne, a je vyztužená jako bazénovky. 
Bohužel není nijak certifikovaná pro použití ani v pitné vodě, ani v jezírkách. A co hůř, kvůli primárnímu použití pro střechy v ní jsou přimíchané toxické látky, které zabraňují hoření (tzv. zpomalovače hoření, které jsou v kategorii věčných chemikálií a hodně nebezpečných látek). Tohle mi k tomu napsali z firmy Fatrafol:

"Střešní fólie Fatrafol 810 (810/V) není určena pro aplikaci do jezírek, je to střešní fólie, která i mimo jiné obsahuje vámi zmiňované retardéry hoření. Receptura a obsah fólií je bohužel interní věc, kterou nezdělujeme. Střešní fólie nemají atest na pitnou vodu."

Na bisfenoly nebo ftaláty jsem se ani neptala, ty tam budou nejspíš z principu (měkčené PVC, co bych chtěla, že). Takže v takovém biobazénu pak můžete mít koktejl toxických látek, kvůli kterému budete zbytečně hazardovat se zdravím. 

Arnika uvádí: "Polybromované difenylétery poškozují imunitní, hormonální a reprodukční systém. Jsou spojené se sníženou inteligencí a soustředěním u dětí. Vědci se domnívají, že také způsobuje rakovinu jater. Do lidského organismu se vedle konzumace potravin dostávají při kontaktu s kůží nebo vdechnutím." (Zdroj: https://arnika.org/toxicke-latky/nase-temata/toxicke-latky/bromovane-zpomalovace-horeni)

Když si děláme biobazén s čistou netoxickou vodou, tak vážně nechci riskovat, že se mi do ní budou louhovat ještě nějaké zpomalovače hoření. Stačí, že jsou v prachu měst a jinde. Čím větší zátěž, tím hůř. Cena téhle fólie je 220-350 Kč/m2. Snažně vás prosím, vůbec o ní neuvažujte, kvůli svému zdraví! 

Bazénové folie Alkorplan

Taky vás napadne, proč si tam nedáme prostě bazénovou fólii? Vždyť se dělají v překrásných šedých odstínech. Ve vzorech mramorované břidlice či vzorech přírodních kamenů, mramoru, pískovce. Na propagačních fotkách vypadají bazény v těchto odstínech naprosto úchvatně. Prvním problémem, na který samozřejmě narazíte, je cena. Tyhle fólie musí být speciálně zpracované s akrylátovými vrstvami, aby odolaly bazénové chemii a vydržely a byly UV stabilní. Takže stojí klidně až 1600 Kč/m2. Cena pro náš biobazén by za tu drahou fólii najednou poskočila na závratných 130 tisíc až 180 tisíc Kč! To je zásadní, fakt zásadní rozdíl.

Druhým problémem je, že obecně všechny bazénové fólie jsou pokryté a upravené speciální akrylátovou vrstvou, do které je napuštěný fungicidní a bakteriocidní prostředek, který zabíjí biofilm a prospěšné bakterie a tedy těžko říct, jestli je to vůbec slučitelné s filtrační technologií Hydrobalance. Náš odborník říká, že to slučitelné je, ostatně takových biobazénů udělal už nejmíň deset. Já mám z toho trochu strach. Na jednu stranu se snažíte složitě mít v biobazénu biofilm, který filtruje vodu. A na druhé straně se ho každý kousek té folie snaží zlikvidovat. Nehledě na to, jak moc to může být toxické pro člověka, to bohužel nemám ponětí.

Firma Alkorplan má speciální Natur Pool kolekci fólií, které jsou určeny do jezírek a biobazénů, ve kterých jsou rostliny a třeba i živočichové. Tyhle fólie jsou ve čtyřech barvách: zelená, černá a tmavě šedá a světle šedá (od 2024). Tahle folie splňuje normu EN 71-3, což jenom znamená, že neobsahuje těžké kovy a pár dalších blbých látek. A že ftaláty, co v té PVC fólii jsou na změkčení, by neměly přecházet ven, když to dítě olizuje. No aspoň něco a aspoň tu tmavě šedou mají, na rozdíl od Fatrafolu. Nově od katalogu 2024 by snad měli mít i světle šedou.

Od světle šedé nás ale náš specialista na biobázeny odrazoval. Voda s Hydrobalance je křišťálově čistá až na dno, ta folie je fakt pořád vidět. A bohužel vlivem tvrdé vody (tu zrovna mám, faaakt tvrdou hodně) se může krystalizovat na té folii vodní kámen. A v něm se může usazovat ten biofilm a bude to takové šedivé. Půjde to hůř čistit, robotický vysavač to asi sám nepobere, jednou za čas se to musí spíš vzít kartáčem. No a přesně kvůli této drobné vzhledové vadě, která přijde až za pár let, nedoporučují jezírkáři do technologie Hydrobalance bílé, pískové a světle šedé folie (nebo takovou tu drahou Alkorplan Vintage folii). Prý je lepší ta tmavší šedá, na které se to ztratí.

Tahle fólie Alkorplan Natural Pool Dark Gray folie stojí 600 Kč/m2. Pro náš biobazén to tedy bude 66  tisíc Kč.

Ještě se nám líbí Alkorplan Alive Chandra, která stojí 870 Kč/m2. Ale to je klasická bazénovka s tím bakteriocidním povlakem, o kterém zatím nevíme, jestli vadí nebo ne. Má mít ale protiskluzovou úpravu (která je možná v biobazénu stejně neúčinná). Jiné hezké bazénové folie od nich stojí kolem 1650Kč/m2 a to je na nás už příliš veliká částka.

Takhle vypadají bazény s Alkorplan Natur Pool Dark Grey folií. Takovou barvu pro náš biobazén chceme. (Zdroj: https://renolit-alkorplan.com/fileadmin/alkorplan/Technical_documents/International_Digital_Renolit_CommercialCatalogue.pdf)

Hydroizolační fólie pro vodní nádrže Alkorplan 35254

Tahle světle šedá fólie je určená pro nádrže s pitnou vodou, je na to certifikovaná (technický list je tady: https://www.renolit.com/fileadmin/renolit/waterproofing_civil_engineering/hydraulic_works/technical_datasheets_hydraulic_works/renolit-alkorplan-35254-en.pdf). Je ve světle šedé barvě (možná někde i v tmavě šedé), což může být zajímavé a dělat takovou tu světlounce modrou vodu jako někde v karibiku (https://www.dek.cz/produkty/detail/1015301098-alkorplan-35254-jezirkovy-1-5mm-sv-seda-s-2-15m-43m2-role). Stojí kolem 370 Kč/m2, má UV stabilizaci, je bez výztuhy. Náš biobazén by to stálo 40 700 Kč. Jenže je hodně světlá a náš jezírkář nás od ní odrazoval, viz stejná věc jako výše (že tam pak bude vidět vodní kámen s biofilmem, který po letech možná tolik nevyčistíme).

Tohle je světle šedá hydroizolační folie pro pitnou vodu. Je to jedna z nejlevnějších variant. (Zdroj obrázků: https://www.renolit.com/)

Bazénové folie Elbe

Další firma s bazénovými fóliemi. A opět tam má fungicidní a biocidní prostředky, které poškozují biofilm v biobazénu. Tak jako předchozí firma mají i pár kolekcí, které nemají biocidy a jsou přátelské pro rostliny a živočichy. Jedna z nich je Natural Pearl (zelená a šedá břidlice a mramorování). Nemá biocidy a podle datového listu ani fungicidy (byť v reklamách jsou pořád značené). Dále Natural Classic WTG a nebo Natural Supra (tmavě šedá, světle šedá, písková a tmavě zelená). Liší se informace v prospektech (že jsou fungicidní) a datových listech (kde je uvedeno fungicide-free). Pak mají folii Natural Pond, která je snad (snad?) bez fungicidů a biocidů a je určená do jezírek a mají ji v tmavě zelené, antracitové a černé barvě, ale u nás se nedá sehnat.

Přehled v češtině, leckde zavádějící, je tady: https://www.izolprotan.cz/izolace-jezirek-a-spodnich-staveb Dokumenty ke stažení mají tady: https://www.izolprotan.cz/konstrukcni-detaily

Mramorovaná ELBE Natural Surface Pearl Slate Gray je za 1400 Kč/m2, ELBE Natural Supra Slate Gray je za 860 Kč. Takže náš biobazén by s nimi vyšel v cenovém rozmezí 94 tisíc až 150 tisíc. Na cca 80 tisíc bychom se mohli dostat, když bychom tuhle drahou fólii nedávali do šachy pro filtry, kde přece stačí obyčejná jezírková, protože není vidět.

Mramorová ELBE Natural Surface Pearl Slate Gray na jediné fotce, kterou mají, vypadá spíš hodně zeleně. Žádala jsem je o jinou fotku, ale nic mi neposlali. (Zdroj obrázku: https://www.izolprotan.cz/izolace-jezirek-a-spodnich-staveb)

Další bazénové folie

Co jsem měla možnost dohledat, tak další firmy, které dělají bazénové fólie, tedy Haogen plast, Valmex Pool a Sopremapool a Avfol mají všechny pouze folie s antimikrobiálním a bakteriocidním a fungicidiním povrchem. Takže asi nic pro Hydrobalance systém s filtrem založeným na biofilmu.

Nerezové nebo plastové bazény

Tohle jsem vůbec nezjišťovala, protože s nerezovou nebo plastovou skořepinou nevyřešíte, jak tam dát Hydrobalance vaky. Veškerý nerez, který jde do biobazénu s technologií Hydrobalance, nesmí být mořen v mořidle s kyselinou fosforečnou (nevím, v čem se to dělá, ale tohle jsem si prostě zapamatovala z dokumentu ABAJ).

Uf, tak to je všechno moje zjišťování. Myslela jsem si, že sehnat levnou středně šedou folii do biobazénu bude snadné, ale nebylo. Škoda, že český Fatrafol nedělá jezírkovou folii ve středně šedé, tak jako dvě jeho konkurence. A když by někdo dělal jezírkovou PVC folii bez ftalátů a bisfenolů, prostě s jinými bezpečnějšími změkčovači plastů, to by teprve bylo terno.

No snad tento článek třeba ještě někomu pomůže se v těch foliích pro biobazén typu IV vyznat. Hlavně si tam prosím nenechte dát střešní folii, to fakt nedoporučuju.

Jak jsme vybírali technologii pro náš biobazén

Když konečně někdy před rokem padlo rozhodnutí, že si pořídíme biobazén, byla tady otázka té správné technologie. Když do něčeho člověk investuje takovou kupu peněz, chce mít jistotu, že bude mít vážně hezkou čistou voňavou vodu bez chloru. A toho se dá dosáhnout různými metodami a různými filtracemi vody. Nás nejvíc oslovily ty technologie, kdy jsou ve filtru mikroorganismy a tím filtrem 24 hodin denně neustále protéká voda. Máme štěstí, že naši kamarádi už mají sedm let koupací jezírko s technologií Hydrobalance a jeden známý má zase pro změnu koupací jezírko s takovým tím "klasickým" velkým filtrem a s UV lampou (obvykle jsou to Oase řešení). No prostě "to", co některé firmy rády vychvalují na sociálních sítí na úkor jiných technologií. Přátele jsme si pořádně vyzpovídali a zjistili co nejvíce informací o různých přístupech k udržení čistoty vody. Čistá voda bez chloru, to je to hlavní, co od našeho bazénu totiž chceme.

Obrázek filtračních vaků Hydrobalance ze stránky https://www.gartenbau-dornhackl.at/?q=site/schwimmteichpflege  Jen co se budou dávat ty naše vaky, tak tady dám naši reálnou fotku.

Velmi brzy jsme zjistili, že existuje rozdělení koupacích jezírek a biobazénů na určité kategorie s určitými parametry. Známý s filtrem s UV lampou měl podle definice jen koupací jezírko (byť vypadalo víc jako bazén), kamarádi zase mají de facto biobazén (ale vypadá jako krásné horské jezírko obskládané kameny). Jedni i druzí mají s udržením čisté vody určité menší nebo větší problémy. Rozhodně není jednoduché udržet si čistou vodu na koupání, i když do technologie vrazíte stovky tisíc a i když vám to dělá firma na zakázku. Záleží na spoustě faktorů, na spoustě parametrů a na spoustě detailů. Nakonec jsme si s manželem řekli, že budeme mířit na tu nejvyšší metu čisté vody s co největší úsporou místa a tedy na biobazén. 

Nejdřív si ale dovolím trochu teorie. Víte vůbec, co je to ten biobazén? Cituji definici biobazénu z dokumentu Asociace biobazénů a jezírek (ABAJ), zdroj 1:

Biobazén je podle definice oligotrofní vodní nádrž, vyznačující se doporučeným obsahem celkového fosforu <10 µg/l. Této limitní hodnoty a nižších hodnot se dosahuje použitím filtrů vytvářejících biofilm.

ABAJ ještě rozlišuje biobazény na typ IV a typ V, které se liší množstvím použité techniky. My jsme tak nějak pochopili, že to co chceme, je biobazén typu IV, který odpovídá tekoucí vodě (neznečištěnému nížinnému toku). A že tam zatraceně důležitou roli hraje fosfor. 

Tímto prostým rozhodnutím jít za vysokým cílem kvality tekoucí vody jsme vlastně vyloučili všechny ty firmy, co nabízí koupací jezírka čištěná rostlinami, a hlavně všechny ty firmy, co nabízí mineralizační filtry a řešení s UV lampami. Tohle všechno je jen v kategorii koupacích jezírek a jsou tam potřeba regenerační zóny s rostlinami. Jak někde uvidíte nabídku na koupací jezírko nebo bazén a figuruje tam UV lampa, tak to nikdy nemůže být biobazén typu IV. Tam jsou UV lampy zakázané a ničí ten biofilm. Biobazén jde zajistit jen filtry, které umožňují růst biofilmu. Navíc, popravdě, kvalita vody v jezírku toho známého, co má filtr a UV lampu, a práce, co s tím má nás zrovna moc nepřesvědčila o účinnosti toho řešení. 

Jo, tak to se nám ten výběr technologie hodně zjednodušil. Jediný filtr, o kterém jsem hledáním našla informaci, že dokáže zajistit "biobazén typu IV", je Hydrobalance. Ten, který mají naši přátelé. Jestli jste slyšeli o jiné technologii, která dokáže zajistit biobazén typu IV dle definice ABAJ, tak sem s ním do diskuze. Já fakt nic nenašla a hledá se to dost blbě.

Tak bylo rozhodnuto, před rokem jsme začali hledat firmu, která nám udělá biobazén typu IV s technologií Hydrobalance. Pořád jsme ale od přátel věděli, že dát do vody dvou a půl metrové dlouhé vaky, které stojí 200 tisíc korun, ještě pořád neznamená, že budeme mít super čistou a krásnou a voňavou vodu na koupání. Biobazén je živý systém, kde na udržení rovnováhy potřebujete znát krapet té chemie, biochemie a biologie a naučit se základní zákonitosti. A nevěřte tomu, že renomovaná firma z oficiálního seznamu ABAJ i oficiálního seznamu proškolených dodavatelů Hydrobalance to fakt vždycky navrhne dobře. Ne vždycky navrhnou biobazén ideálně, někdy třeba i kvůli tomu, že si zákazníci (vy) moc přejí nějaký (nevhodný) kámen nebo šíleně nepraktický tvar nebo cokoliv takového, co si jim firma netroufne rozmluvit a spoléhá na to, že to filtrace třeba nějak utáhne (ne, neutáhne). Nebo nevysvětlí dostatečně důrazně péči (důležitost doplňování dusíku a pravidelné sklízení biofilmu, což je otravné, protože těch pár dní se zrovna nemůžete koupat a tak ho zákazníci můžou prodlužovat apod.). A tak jsem se snažila nastudovat první poslední, abychom si ten náš biobazén nechali navrhnout fakt správně a taky se o něj pak dokázali správně starat.

 No a teď prakticky,  jak se takové čistoty vody v biobazénu typu IV vlastně dosahuje?

• voda z biobazénu musí proudit 24 hodin denně přes nějaký biofiltr a musí projít více než 100 % celkové vody/den. Takže musíte mít čerpadlo a neustálý přísun elektrické energie. Výpadek elektřiny znamená problém (bakterie ve filtru pozdechají) a začínáte nanovo "startovat" filtr, musíte sklidit biofilm a je s tím práce. Nemůžete "na noc vypínat čerpadlo" jen protože si všichni vaši sousedé stěžují na strašný hluk z vašeho vodopádku s vodou (jj, nechceme žádný takový vodopád, sousedy máme rádi), musí přes koupací sezónu prostě jet a čerpat 24 hodin denně, nepřetržitě. Navíc musí filtrem projít veškerá voda, takže vám někdo musí správně navrhnout tvar bazénu bez nějakých slepých ramen a odboček, kde by voda stála a to taky není jednoduché.
• aerobní podmínky - prostě voda musí proudit a musí v ní být vzduch, jinak biofilm, který biobazén čistí, umře. (jo, o tomhle bodu toho zatím moc víc nevím)
• musí tam být fakt nízký obsah fosforu. Tohle vyplývá ze samotné definice biobazénu a narazíte na to potom pořád a pořád dokola. Do biobazénu prostě nesmí fosfor! Prakticky to znamená, že nemůžete mít stěny bazénu z obyčejného betonu (v tom je fosfor), do bazénu můžete dát jen asi tak tři druhu kamene, který neobsahuje (nebo nijak neuvolňuje) fosfor. Takže zapomeňte na roztomilé pískovcové schody nebo mramorové kameny apod. Nesmíte biobazén naplnit dešťovou vodou a leckde ani vodou ze studny, pokud obsahuje fosfor z polí a hnojiv. Pokud máte u bazénu trávník, tak ho musíte hnojit bezfosfátovými hnojivy (abyste si na nohou do bazénu nezanesli ani zrníčko). Tabu jsou rybičky v biobazénu, nesmí se tam máchat kachny. Pokud vám firma pokryje kamenné schody do bazénu pryskyřicí s perlinkou, musíte si ověřit, že tam není fosfor (ne, naštěstí není, nebo jen minimální množství, které se neuvolňuje). Všechna lepidla, spárovací hmoty a malta apod. musí být zásadně bez fosforu (a s určitým pH, viz níže). kovové schůdky do bazénu musí být ošetřeny mořidly bez kyseliny fosforečné. Prostě velmi brzy pochopíte, že u čehokoliv, co jde do vašeho vysněného biobazénu, se nejdřív ptáte: "a neobsahuje to náhodou fosfor?" Samozřejmě fosfor se tam vnese s každým koupajícím se návštěvníkem, ale s tím se počítá. Po extra velké párty se spoustou lidí je někdy nutné doplnit nějaké přípravky pro povzbuzení filtrace (obvykle dusík, viz níže).
• musí tam být povrchy, na kterých ulpívá biofilm (to je takové klouzavé cosi, co pak je na schodech a stěnách a folii a všude a faaaakt hodně to klouže). Nejvíc biofilmu je samozřejmě ve filtru a filtr musí být pro nárůst biofilmu připravený. Zapamatujte si, že prostě schody a dno biobazénu bude extrémně klouzat a to vždycky, pokud chcete nakloněné roviny a přírodní obliny apod., tak se na nich nohama nikdy neudržíte. Klasické bazénové folie obsahují fungicidní a bakteriocidní látky, které biofilm ničí a já zatím nevím, jestli to technologii Hydrobalance vadí a nebo ne (psala jsem na Hydrobalance.at, ale odpověď nemám). Je to fakt věda s tím biofilmem.
• skoro žádný zooplankton. Asi tedy žádné dafnie, které mám tak ráda a dávám je do našeho okrasného jezírka.
• skoro žádné rostliny. S rostlinami se tady nepočítá, minimálně ne na zachytávání fosforu nebo nějakou filtraci apod. Nějaké tam mít můžete, ale čistě pro dekoraci. Pěstují se tam zásadně hydroponicky bez substrátu (prostě jen s volnými kořeny a musíte si zjistit, které druhy jsou takto hydrokulturní a z nich vybírat) a musíte je speciálně hnojit, aby nepozdechaly. Na výběr máte jen z několika málo druhů, které v podmínkách biobazénu, kde nemají živiny, nějak jakštakš přežijí. Přesně kvůli tomuto bodu jsem ráda, že už okrasné jezírko plné života a rostlin na zahradě mám, v jiné části a užívám si to místo plné života. Biobazén bude z pohledu živočichů a rostlin skoro "mrtvý". Když se tam nějací živočichové usadí (znakoplavky, vodoměrky, kamarádi je tam mají), možná je budu přenášet do spodního "živého" jezírka, které pro ně pro život bude vhodnější.
• pravidelný odběr sedimentů. Prakticky to znamená, že si dno musíte udělat takové, abyste ho mohli vysávat jezírkovým vysavačem (ručním nebo nejlépe robotickým) a musíte s touto péčí počítat a nějaký ten vysavač si pořídit. Nesmíte mít v jezírku "kamínkové zóny" nebo štěrky a kačírek apod., nebo faaakt jen minimálně a do výšky max 15 cm. Prostě je lepší se těch kamínkových ploch vyvarovat. Špatně se čistí a navíc musíte ty kamínky mít jen z kamenů s určitým pH a bez fosforu a to je složité hledat. Dolomitský vápenec, ve kterém leží ty vaky filtru Hydrobalance, se nepočítá, ten tam má speciální význam (kvůli pH apod.). Taky není dobrý nápad obeskládat si okraje biobazénu kameny, bohužel se za nimi drží nepořádek a sedimenty a nemáte je jak vyčistit a neproudí kolem nich pořádně voda, aby se dostaly až do filtru. Některé firmy to před lety dělaly (i těm našim kamarádům např.), ale už od toho upouští a klienty od toho odrazují, fakt se to nedá čistit a časem to udělá problémy. Byť to vypadá fakt krásně.
• pravidelné čištění filtru ("sklízení" biofilmu). Je potřeba počítat s tím, že narostlý biofilm ve filtru se musí po čase prostě vyčistit. Hydrobalance má pravidelný termín "sklízení biofilmu" cca po 10 týdnech. Pro srovnání, obyčejné jezírkové filtry se čistí obvykle jednou týdně, takže těch 10 týdnů je oproti tomu dost v pohodě.
• samozřejmě nedáváte nic, co zabíjí ten biofilm a bakterie, které vodu čistí. Tedy žádná desinfekce (žádné savo, kyslíkové tablety, ozon, chlor), žádné fungicidy a algicidy (aneb nesmíte tam házet žádné přípravky proti řasám jako jsou Super pond a Kata pond a jiné, které obsahují pesticidy a nebo speciální látky. Prostě nic takového. Ani UV lampy do biobazénů vůbec nepatří. Nesmí do biobazénu ani produkty s těžkými kovy (to je třeba střešní folie namísto bazénové, ta nemá atestaci na ty těžké kovy, takže je potenciálně obsahovat může a některé firmy bohužel zákazníkům střešní folie nabízí) nebo věci ze stříbra a mědi. Jste obezřetní s opalovacími krémy (můžou tam, minimálně ty na bázi zinku, které jsou bezpečné pro korály, ale čím méně opalovacího krému na těle koupajícího, tím lépe... já se spálení bráním plaváním ve staré hedvábné košili). Pokud si na kraj biobazénu dáte dřevěnou terásku, nikdy ji nemůžete natřít olejem nebo lazurou (nebo musí být rozebírací a natření se provede mimo prostor vody). Jo a když doplňujete do biobazénu vodu kvůli odparu, musíte si být jistí, že nepřekračuje určitý limit pro sírany (a samozřejmě nesmí v té vodě být fosfor do určité hodnoty), vhodné je mít rozbor vody, kterou budete biobazén dolívat. Co naprší, to naprší.
• pravidelné měření dusíku a případné doplňování. Při odbourávání fosfátů a fosforu v biobazénu (to, co dělá ten biofilm ve filtru) se spotřebovává dusík (viz zdroj 2). Na jeden dílek fosforu je to deset dílků dusíku. Takže prakticky pravidelně chodíte k biobazénu a strkáte do něj takové ty lístečky s indikátorem dusičnanů a dáváte si pozor, aby dusičnany neklesly pod 5 mg/l. Když totiž dusičnany ve vodě v biobazénu dojdou, zastaví se nárůst biofilmu a zastaví se odbourávání fosfátů a biobazén se přestane filtrovat. A objeví se tam co? No řasy. Všelijaké. Hlavně ty roztomilé druhy, které umí žít ve vodě bez dusíku a žerou jenom fosfor. Takže musíte prostě měřit dusík a když v biobazénu "dojde", tak ho doplnit z nějakých speciálních přípravků (např. Hydrobalance technologie vyžaduje pravidelné doplňování prostředků s dusíkem na jaře a pak po celé léto).
• udržujete pH kolem hodnoty 8,4. Firma, která vám biobazén dělá, si musí dát sakra pozor, jaké materiály jsou ve vodě a ve styku s vodou. Pokud toužíte obeskládat biobazén krásnými kameny, tak jedině takovými, které to pH udrží (a zároveň nemají fosfor, což je ještě větší oříšek). Do vody pak nesmí žádné změkčovače vody. Jo a kvůli tomu pH budete mít po plavání kolikrát sušší pokožku (no asi jako po plavání v přírodním lomu), takže to znamená častější natírání hydratačními krémy.
• vyšší teplota vody. Jednou ze skvělých vlastností biobazénů je možnost ohřevu vody. Díky vyšší teplotě je dokonce nárůst biofilmu lepší a filtrace vlastně efektivnější. V biobazénech s biofilmem tedy neplatí všechny ty rádoby poučky "odborníků" o tom, jak musíte držet vodu ve všech koupacích jezírkách na 22 °C a musíte jezírka zastínit apod. Tady ne, tady to neplatí. Tady naopak chcete teplou vodu a klidně ať na hladinu hodně svítí slunce. Jen nesmíte překročit 35 °C. A je vhodné se vyhnout rychlým teplotním výkyvům. Pokud prudce poklesne teplota vody o 5 °C, musíte sklidit biofilm a rozjet filtraci znovu. Pokud chcete ohřívat vodu v bazénu, je lepší používat invertorové tepelné čerpadlo, které má pozvolný náběh ohřevu (a je efektivnější a ekonomičtější). Tenhle bod se nám nejvíc líbí, protože máme rádi teplejší vodu a chceme si ji v okrajových částech sezóny dohřívat (díky přebytkům z naší fotovoltaiky, co máme na střeše).

Hm, je to fakt věda. Jsem teď plná rozumů a mám to nastudované a myslím, že jsme dělali, co jsme mohli, abychom náš biobazén navrhli s odborníkem přesně tak, abychom udrželi krásnou vodu napořád. A nekladli jsme realizátorovi do cesty nesmyslné požadavky, které by kvalitu biobazénu akorát zhoršovaly. Realita se ale ukáže až za několik let. Jsem zvědavá, co tady za šest nebo sedm let budu o biobazénu psát.

Zdroje:

1) Standardy pro plánování, stavbu a provoz koupacích jezírek a biobazénů, Asociace biobazénů a jezírek - ABAJ, https://www.jezirka-biobazeny.cz/standardy-pro-stavbu-a-provoz 

2) Informace o roli dusíku v biobazénech: http://eshop.hydrobalance.cz/blog/role-dusicnanu-v-biobazenech/ 

3) informace a nákresy o Hydrobalance filtru: https://www.teichkoenig.at/info/Hydroblance-Filter.html

4) fotografie vaků technologie Hydrobalance pro představu: https://www.szuz.cz/cs/hlavni-menu/inspirace/jezirka-biobazeny/biobazeny-technologie-budoucnosti/

5) další informace o technologii Hydrobalance: https://www.ekogreen.cz/cs/jezirka/koupaci-jezirka-a-biobazeny/bazenova-filtrace/

6) Videa o skládání filtru Hydrobalance do dolomitského vápence a taky postup přípravků, které se do biobazénu v průběhu roku dávají: https://www.avita-teichsysteme.de/component/sppagebuilder/?view=page&id=19

7) Návod na údržbu systému Hydrobalance od firmy PS-stavby: https://ps-stavby.cz/im/files/14/navod_na_udrzbu_biobazenu_hydrobalance.pdf

Budeme mít biobazén

Kdekdo by to do mě neřekl, ale naprosto zbožňuju plavání. Je to můj nejoblíbenější sport, zvládnu i chladnější vodu. Jen mne většina mých přátel vlastně nikdy plavat neviděla, protože jen velmi těžce snáším chlor... moje plavání se tak omezuje na jednu letní dovolenou u moře a případné lomy a biotopy, které jsou ale od nás pěkně daleko. Takže je ze mne milovnice plavání, která bohužel téměř neplave.

Základy našeho biobazénu...

Když jsme v roce 2012 plánovali zahradu, nenapadlo mne o koupacím jezírku přemýšlet. Všechny možné poučky té doby hovořily o tom, že pokud chcete čisté přírodní koupací jezírko, musí být jeho velikost někde kolem 150 m2 a z toho regenerační čisticí zóna rostlin by měla zabírat 60 až 70 % plochy. Když máte pozemek 750 m2 a na něm bungalov a nějaké ty záhony a stromy, tak na tohle už prostě není místo. Samozřejmě, později jsme zjistili, že jsou lidé, kteří si prostě udělali jezírko přes celou zahradu a je to skvělé, podívejte na jedno z Atelieru Flera: https://www.flera.cz/nase-prace/prirodni-jezirko-misto-zahrady/ Nicméně pro nás to bylo v té době nemyslitelné. Nejspíš by ani pořádně nevznikl tenhle blog, když by většinu zahrady zabíralo jenom velké koupací jezírko a neměla bych prostor pro ty všechny moje pokusy s pěstováním jedlých rostlin a kytek.

Občas se mne někdo zeptá, co mám proti klasickým bazénům. No, v první řadě je problémem ten chlor. Dělá mi fakt zle v nose, těžko ho dýchám, a mám po něm hrozně suchou kůži. Navíc mi zrovna moc nevyhovuje řešit bradavice, vaginální potíže, záněty močového měchýře a záněty uší, což jsou všechno věci, které prostě lidi z klasických chlorovaných veřejných bazénů mívají (hezky to shrnula influencerka, lékárnice Petra Zehnálková tady: https://www.instagram.com/p/Crluc3ALfei/). Před devíti lety jsme chodili se synem na kurz plavání batolat a byla to hrozná chyba, už před touto praxí varuje i Česká pediatrická společnost a Státní zdravotní ústav (Zdroj 1 a 2 níže). Trichloramin z chlorovaných bazénů spouští u dětí astma a ekzémy. Už se ví, že když se děti do dvou let vystavují plavání v chlorované vodě, tak později mnohem častěji trpí bronchitidami a respiračními alergiemi (Zdroj 1) a také jsou u nich časté zbytnělé nosní mandle a obecně mnohem větší nemocnost (Zdroj 3), taktéž problémy např. s alergií na roztoče. Je fakt, že starší syn, který na to plavání batolat chodil, byl mnohem víc nemocný, než ten mladší, který plavat nechce a už vůbec ne v chloru. Takže u nás prostě chlorovaný bazén nepřichází v úvahu, vždyť to vůbec není zdravé a zdraví prospěšné.

Občas mi někdo nadhodí, že přece existují bazény s mořskou solí apod. No jo, ale zjišťovali jste si někdy, co se do nich opravdu dává? Do těch veřejných "slaných" se samozřejmě taky dává chlor, bez toho by to ani nepovolila hygiena, takže tam samozřejmě taky vzniká trichloramin. Pokud si takový bazén uděláte doma, tak tam stejně vzniká chlor a jeho sloučeniny. Slaný bazén prostě stejně znamená chlorovaný bazén. Do domácích mini bazénků (ve kterých se nedá plavat) se dá sehnat dezinfekce na bázi aktivního kyslíku - tedy vlastně dezinfekce na bázi peroxidu vodíku. Takové tablety používá moje tchýně na bazének pro děti, aby nebyly vystaveny chloru, a je to docela drahá záležitost. Dezinfekční účinky jsou nižší, musí se pravidelně měřit pH a voda obvykle před bouřkou stejně celá zezelená a tak ji tchýně někdy musí i v průběhu sezony celou vypustit a znovu napustit.

Tím se dostávám k druhému bodu, co že to mám proti klasickým bazénům, hlavně těm v zahradách. Jsou neekologické a nešetrné. Vidím, jak musí tchýně každý rok sledovat, jestli není zákaz napouštění bazénů, aby vůbec mohla malý bazének pro děti napustit. Nedokážu si představit, že bychom měli každý rok napouštět veliký plavací bazén zas a znovu. A co když bude zákaz napouštění bazénů a velké sucho? To nám pak ten prázdný drahý bazén na zahradě bude na nic... Tohle fakt ne. Za tohle by moje vášeň pro plavání fakt nestála. Když už bazén, tak takový, který se napustí jen jednou a pak občas trochu dopustí odpar (když nestihne dopršet). Jedině takový bazén má podle mne na zahradě smysl.

Naši kamarádi si jeden takový krásný biobazén, či spíš nádherné koupací jezírko v režimu biobazénu, pořídili. Už skoro sedm let jsme měli možnost pozorovat, jak o to jezírko pečují, jak je čisté, jak jim ta voda voní, i nějaké problémy, které s tím měli a čím byly způsobené. A tajně jsme doufali, že si jednou taky takový biobazén pořídíme. Pro přátele to byla mimo jiné investice do jejich zdraví, plavou velkou část sezóny, otužují se a náramně jim to svědčí. Právě v tomto jsem se taky zhlédla, ráda bych jednou i na stará kolena byla pořád hodně aktivní a zdravá a "čiperná" a plavání ve zdravé vodě může být jednou z možností, jak si k tomu pomoct.

Před nějakými třemi lety jsme si zkusmo začali s manželem přemýšlet, kde by jednou tak mohl ten náš  biobazén být. Začali jsme si něco kreslit. Postupně jsem začala přesazovat rostliny, keře a stromy, které v místě "budoucího bazénu" byly, aby stačily zakořenit na nových místech. Šlo hlavně o levandule, fíkovníky, pažitku, tymiány a broskvoň. Přeplánovala jsem si pěstování na vyvýšených záhonech z devíti na šest (tři záhony byly v místě biobazénu). Přemýšlela jsem, co udělám s deskami ze záhonů i s tím kompostem uvnitř. No a loni jsme se rozhodli, i vzhledem k neustále se zvyšujícím cenám stavebnin a materiálů, že do toho půjdeme. Původně jsem si šetřili peníze na elektroauto (jo, hrozně moc si ho přejeme a vyplatí se nám náramně...už máme předvybraný typ), ale nakonec budeme ještě několik let jezdit tím naším neeokologickým benzínovým. Kvůli biobazénu. I tak jsme si na část museli půjčit, nakonec je dražší, než co jsme si v prvních odhadech počítali a co jsme zjistili od kamarádů i jiných známých, kteří si pořídili bazény s jinou filtrační technologií. 

Teď jen doufám, že se všechno podaří a možná (možná?) už toto léto někdy na konci bychom se mohli koupat a plavat přímo u nás na zahradě.

Zdroje informací k plavání v chloru:

1.  Stanovisko ke kurzům plavání pro kojence a batolata od České pediatrické společnosti: https://www.pediatrics.cz/content/uploads/2018/08/kurzy-plavani-pro-kojence-a-batolata.pdf
2. Stanovisko Státního zdravotního ústavu k plavání kojenců: https://szu.cz/wp-content/uploads/2023/02/Stanovisko_SZU_plavani_kojencu_2011_aktualizace_2013_2019.pdf
3. Rozhovor s klinickým imunologem Vítem Petrů na Deníku N (odemykám článek): https://denikn.cz/1335085/nachlazeni-jsou-casto-ku-prospechu-imunolog-vysvetluje-kdy-jit-s-detmi-k-lekari-a-jak-posilit-jejich-odolnost/?ref=inc&cst=d125748eccda7cf449cb9011cb571647ef789b44278d0cbca39524dc16c96a75